Deník N

Přestaňte jíst sýr včas, ať nemusíte plnit stratosférické balony podivnou směsí plynů

Tohle tele je možná spokojené. Možná vidělo maminku jen dva dny, než ho odstavili; mléko od maminky totiž potřebujeme pro sebe. Foto: Sophie Dale, Unsplash
Tohle tele je možná spokojené. Možná vidělo maminku jen dva dny, než ho odstavili; mléko od maminky totiž potřebujeme pro sebe. Foto: Sophie Dale, Unsplash
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Ochladit Zemi spoustou balonů s oxidem siřičitým vypadá jako úžasný nápad – co by se mohlo pokazit, že? A co třeba odpojit Rusko od internetu? Nebo postavit umělou inteligenci, která bude trollit lépe a levněji než celá armáda u klávesnic? Na tom všem se už pracuje.

Rusko se chce odpojit od internetu. A to je dobře. Ne, ne v tom smyslu, jak jste si to teď vyložili. Je to dobře, protože Rusové otestují něco, co neudělal nikdo předtím: vyzkoušejí, co se stane, když velký a technologicky vyspělý stát odřízne všechna svá zahraniční připojení a zkusí provozovat datovou síť jako izolovaný ostrov, jako celostátní intranet. Výsledky budou nesmírně poučné pro celý svět, i když se dá předpokládat, že nejcitlivější informace zůstanou utajeny. Jde koneckonců – mimo jiné – o přípravu na možnou budoucí válku.

Odpoutávání od nepřítele

Internet vznikl v USA a ještě po všech těch letech je víc americký, než by se mnoha jiným zemím líbilo. Problémy s tím má Evropská unie (přinejmenším ve věci autorského práva a ochrany osobních dat), Čína (primárně proto, že chce některé zdroje informací cenzurovat), velká část muslimských zemí (z podobných důvodů jako Čína, jen výběr zakázaného obsahu je odlišný) a Rusko. Jeho důvody jsou především geopolitické. Těsné provázání infrastruktury s pravděpodobným nepřítelem se vnímá jako nepřijatelné riziko.

Rusko proto přijalo zákon, který nařizuje všem poskytovatelům internetu (ISP), aby byli technicky schopni provozovat své služby bez zahraničního připojení. Budeme svědky prvního testu připravenosti. Rusové se budou muset obejít nejen bez zahraničních médií, Googlu a Facebooku – to je ta jednodušší část věci. Budou však také muset zajistit, aby domácí weby fungovaly bez služeb jako Amazon Web Services, Google Analytics a bez nejrůznějších drobných částí kódu, které se mohou fyzicky nacházet kdekoli na zeměkouli. Každý složitější web je propletencem služeb, které se navzájem volají a pomáhají si. Mohou jich být stovky. Vypněte jednu, a může se stát cokoli: třeba se jen nezobrazí nějaká fotka, třeba to celé spadne, kdo ví?

Po pravdě řečeno, toto se už tak jako tak mělo někdy vyzkoušet. Výsledky mohou být velice instruktivní. Buďme tedy Rusům vděčni, že tak náročný a nebezpečný test provedou na vlastní riziko a náklady. Ruští uživatelé však možná nadšeni nebudou. Ruští ISP protestují. A ruské instituce, jejichž provoz se bez internetu neobejde – aerolinky, banky, kapitálový trh – se musí připravit na nejhorší. Test se má odehrát někdy na jaře, datum ještě nevíme, ale nejspíš to nepřehlédneme. Tím spíš, že sekundární výpadky velmi pravděpodobně nastanou i mimo Rusko.

Automat na středně kvalitní myšlenky

Na druhém konci světa se také dějí znepokojivé věci. Jedna z nich vypadá nenápadně, ale důsledky může mít značné. Výzkumné centrum OpenAI v San Francisku poprvé předvedlo svůj software – umělou inteligenci, chcete-li – který oproti předchozím řešením dosáhl značného zlepšení v samostatném psaní realisticky vyhlížejícího textu. Věc funguje tak, že napíšete několik úvodních slov a dáte programu volnou ruku. K dispozici je ukázka začátku thrilleru (se startovacím textem „Rusko vyhlásilo Spojeným státům válku poté, co Donald Trump nedopatřením…“), anebo kus politického pamfletu („Hillary Clintonová a George Soros…“). Oba texty vypadají celkem přesvědčivě. Ten druhý by určitě obstál jako příklad celkem inteligentního facebookového trollingu.

To je poměrně znepokojivé, protože umělé inteligence (AI) se zákonitě zdokonalují tím víc, čím víc na daném úkolu pracují. Jestliže dnes algoritmus z OpenAI píše začátky přihlouplých paperbacků a mírně nadprůměrné fake news, zítra a pozítří může být k nerozeznání od solidního řemesla (nemluvme o umění, ale o to ani nejde). Novináři by si měli začít dělat vážné starosti, pokud se živí produkcí rutinních textů, jako je například tento – článek, jaký právě čtete, zvládne AI nejpozději do deseti let. Osobně bych si tipl, že i dřív. Plná automatizace trollingu, spotřebitelských recenzí ovlivňujících prodej zboží a služeb atd. je ještě snazší. Můžete pohnat autonomní AI k soudu za pomluvu či ovlivňování hospodářské soutěže? Můžete ukázat prstem na jejího provozovatele?

Kdoví. Časem se bude muset najít i právní úprava, ale ta nezabrání záplavě veřejného prostoru automaticky generovanými texty na jakékoli téma. Třeba o škodlivosti sýra.

Skutečná cena sýra

V takovém případě by ovšem nešlo o fake news, i když byste si to mohli myslet, zejména pokud pro vás – stejně jako pro většinu dnešních obyvatel měst – se sýr teleportuje neznámo odkud do skladu hypermarketu.

Jenže realita je jiná. K výrobě sýra většinou potřebujete krávu (případně ovci či kozu – to na věci celkem nic nemění) a velkochov hovězího dobytka má značný negativní dopad na životní prostředí, jak je dobře známo z analýz produkce masa. Podle článku Grahama Lawtona v posledním čísle časopisu New Scientist je uhlíková stopa sýra v průměru větší než u vepřového či kuřecího masa, o sóje jako ekologicky šetrnému zdroji bílkovin ani nemluvě. Čím je sýr tvrdší, tím (logicky) zatěžuje jeho výroba životní prostředí víc, takže cottage je celkem v pořádku, camembert je horší a čedar úplná katastrofa.

Tím to ovšem nekončí. Samice savců tvoří mléko tehdy, když mají mládě. Kráva pochopitelně není výjimkou. Lidé se zhruba před osmi tisíci let naučili, že mohou část mléka krávě sebrat pro sebe, když dojením napodobují sání. Od té doby se řeší otázka, jak mléka získat víc a víc. Dnes jde o průmyslový proces, při němž se kráva opakovaně uměle oplodňuje, rodí jak na běžícím pásu telata, která jí okamžitě odebírají, ale udržují ji v laktaci, protože to je hlavním cílem celé procedury. Když se tento stroj na mléko porouchá, což se stane většinou dost brzy, protože na takové zacházení není tělo zvířete stavěno, porazíme ho a sníme.

Rostoucí etické požadavky části lidstva se zde dostávají do rozporu s rostoucími požadavky téměř celého lidstva na vyšší životní úroveň. Tím se vracíme k sýru: je to eticky luxusní potravina. (Kromě toho zdaleka ne tak zdravá, jak si mnohdy myslíme: samý tuk a sůl.) Ale pokles poptávky po něm se rozhodně očekávat nedá, pokud by se například do jeho ceny nepromítla nějaká drakonická ekologická daň. Bohatí by se pak kvůli pestré stravě trochu víc vydali z peněz, chudí by si ji nemohli dovolit. Stejně jako tomu bylo po tisíciletí; s výjimkou posledních padesáti, maximálně sta let vlastně vždy.

Mimochodem, k článku v New Scientist jsou připojeny stručné recenze pěti veganských náhražek sýra. Ke koupi vás nezláká ani jedna.

Ekonomové zastavili inženýry

Výroba obřího letadla Airbus A380 končí. Není pro něj odbyt. A380 je o kousek kratší než Boeing 747, ale je rozhodně největším dopravním letadlem světa co do kapacity. Vešlo by se do něj až 800 cestujících, obvykle však létá v pohodlnější úpravě s 500 místy, samozřejmě ve dvou patrech. Prázdný stroj váží 280 tun. Je to impozantní technické dílo… a letecké společnosti ho už nepotřebují, protože se změnila celá logika jejich činnosti, už se tolik nepoužívají velká přestupní letiště jako Atlanta, Dubai či Heathrow, létá se přímo mezi menšími destinacemi a k tomu potřebujete menší stroje.

Poslední dva obry vyrobí Airbus v roce 2021. Technicky úžasné věci nemusí automaticky dávat ekonomický smysl. A380 dopadla stejně jako Concorde či lety na Měsíc. Inženýři a fandové si popláčou a život půjde dál jinudy.

Devadesát devět miliard balónů

Často nečekanými cestami. Nedávno vyšla studie, která se zabývá dost výstředním scénářem: Co kdyby strašná spousta lidí vzala stratosférické balóny, naplnila do nich spolu s héliem tolik oxidu siřičitého, aby balón ještě letěl, a vypustila to všechno naráz do vzduchu?

Zní to jako nějaký komiks od xkcd, ale dává to docela smysl. Jednoduchý stratosférický balón koupíte za pětadvacet dolarů. Přetlak ho roztrhne někde kolem dvaceti kilometrů výšky. Oxid siřičitý se okamžitě spojí s vodní parou na kyselinu sírovou. Její přítomnost v atmosféře sníží teplotu na daném území, ovšem vyvolá také kyselé deště. Koordinovat velké množství lidí můžete snadno přes sociální média.

Lokálně zastavit změnu klimatu bez ohledu na důsledky může být lákavé hlavně v zemích, kde bude opravdu zle. To se netýká nás, přinejmenším ještě hodně dlouho ne, ale třeba v severní Africe se dá očekávat poptávka po sebezoufalejším příslibu řešení. Nejde ani tak o tento konkrétní případ, ostatně odhady důsledků se velice liší – možná by se kromě velkého humbuku nestalo vůbec nic. Geoinženýrské kutilství však bude stále dostupnější a snaha zahrávat si s rovnováhou planety velká, samozřejmě vždy vedená těmi nejlepšími úmysly. To nás může vést až k ozbrojeným konfliktům, čímž se dnešní vyprávění uzavírá. Si vis pacem, para bellum; cvičně vypnout internet však přesto nemusí být ten nejlepší nápad.

Týden s vědou a technikou

V tomto okamžiku nejčtenější