Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Onkologická pacientka: V nemocnici se se mnou nebavili a ještě před stanovením diagnózy mi nabízeli paliativní tým

Hana Ulmanová Deníku N popsala své nemocniční martyrium. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Hana Ulmanová Deníku N popsala své nemocniční martyrium. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Hana Ulmanová, která léta v rámci svého nadačního fondu Sudička pomáhá zrakově postiženým pacientům, se sama ocitla v situaci, kdy jako onkologická pacientka potřebovala pomoc a naději. Podle svého vyprávění ale nic z toho nedostala. V rozhovoru s Deníkem N popisuje, že se všechno změnilo až poté, co si na radu zdravotní sestry našla jinou nemocnici. Produkční, která už za sebou měla rozloučení s nejbližšími, nyní zase normálně funguje.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Proč se s onkologickou pacientkou nikdo nebavil o léčbě.
  • Co s ní přístup lékařů a sester udělal psychicky.
  • Jak zpětně vnímá, že se rozloučila s rodinou.
  • Proč má dodnes noční můry.

Vidíme se poprvé v životě, ale znám vás z Facebooku. Na vašem profilu se v posledních měsících odehrával takový facebookový thriller. Jak celá anabáze, která málem skončila vaší smrtí, začala?

Asi bych o svých problémech nevěděla tak brzy, kdybych v červnu neměla jít na druhou dávku očkování. Několik dní předtím jsem začala trochu pokašlávat. Slyšela jsem v sobě divné pískání, myslela jsem si, že mám nějakou virózu, a zavolala své lékařce. Ta mě poslala po PCR testu na rentgen, kde mi řekli, že to není nic dramatického, asi průdušky.

Byla jsem v euforii, že jsem v pořádku, a šla na dlouhou procházku po Praze. Ušla jsme asi deset kilometrů a po návratu domů mi zavolali z nemocnice. Doktorka na mě vyhrkla: „Kde jste, paní Ulmanová?“ Odpověděla jsem, že doma.

Ona mi řekla, ať už nikam nechodím a ani se nehnu, že mám těžký zápal plic s výpotkem a CRP 150. A že mi okamžitě posílá recept na antibiotika. Poděkovala jsem jí s tím, že si pro ně dojdu. „Ne, vy už si nikam nedojdete. Vy si vlezte do postele a už vůbec nic nedělejte.“

Poslechla jste ji?

Jasně. Byla jsem docela v šoku. Ale brala jsem to tak, že si budu číst a pustím si film, zkrátka budu chvíli lenošit. Druhý den mi lékařka zavolala, ať mě někdo doveze na kontrolu na plicní. Varovala mě, ať se neděsím, protože to sice bude onkologická ambulance, ale že to je proto, že paní doktorka na onkologii ordinuje.

Jak ta návštěva proběhla?

Přišla jsem do onkologické ambulance a bylo mi jasné, že tady něco nehraje. Paní doktorka mi ukázala

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější