Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dvakrát na téma národních traumat. Heydrichiáda v Dlouhé i osmašedesátý ve Stavovském

Romeo, Julie a tma v Divadle v Dlouhé. Foto: Martin Špelda
Romeo, Julie a tma v Divadle v Dlouhé. Foto: Martin Špelda

Nápadná proměna společenského klimatu posledních let přinesla nečekanou reinkarnaci pozapomenutých přízraků rasismu, xenofobie a obav z ohrožení svobody. Tím před divadelními tvůrci zřejmě s větší naléhavostí než kdy dříve vytanula otázka reflexe minulosti, chování národa v traumatizujících momentech dvacátého století, jako byly nacistická okupace nebo krutě potlačená vidina svobody v roce 1968. Dvě přední pražské scény, Divadlo v Dlouhé a Národní divadlo, se ve svých novinkách k neuralgickým bodům vracejí. Každá v úplně jiném poetickém klíči – první je tradiční, druhá novátorská, ale obě pozoruhodné.

Rasismus, heydrichiáda a tma v Dlouhé

Spisovatele Jana Otčenáška potkal hned dvojí neblahý osud. Příliš rychle byl zařazen do nepopulární přihrádky čítankového autora a v popřevratové době navíc získal visačku prorežimního umělce. Jak ukazuje inscenace v Dlouhé, je načase nahlížet alespoň na část Otčenáškova odkazu bez předpojatosti. Dramatizace slavné novely Romeo, Julie a tma, poprvé vydané v roce 1958, potvrzuje výsostné literární kvality díla a jeho nadčasovost. Témata rasismu, poddajnosti i odvahy čelit zlu dnes znovu rezonují se zvláštní intenzitou.

Adaptace režisérky Hany Burešové a spisovatelova syna, dramaturga Štěpána Otčenáška, s drásavým milostným příběhem z časů heydrichiády nepolemizuje, nemá ambici vykládat ho nečekaným způsobem. Naopak usiluje o to, aby myšlenky novely vyjádřila divadelně čistou, přehlednou a srozumitelnou formou, ačkoli se občas právě proto nevyhne lehkému náznaku didaktičnosti. Naštěstí emotivní náboj představení je díky ústřední herecké dvojici Pavel Neškudla – Marie Poulová tak výjimečný, že případné výhrady téměř nedovoluje.

Romeo, Julie a tma v Divadle v Dlouhé. Foto: Martin Špelda

Jako jeden ze základních principů dávajících představení jasný rytmus a umožňujících rychlé střihy používají Burešová s Otčenáškem osmičlenný herecký chór, z nějž se občas vyloupne některá z vedlejších postav. Posláním chóru je

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější