Je lepší malé děti neustále hlídat, či je nechat riskovat? Chrání je jejich vlastní instinkt?
Analýza Milana Petráka: Je docela dobře možné, že někdy v budoucnosti vzniknou kratochvilné články na téma: „To byste nevěřili, jakých šíleností byli lidé schopní na počátku 21. století.“ Vsadil bych se, že mezi nepochopitelné úlety bude zařazeno „helikoptérové rodičovství“, tedy druh přehnané péče o děti, při níž své potomky nenecháte ani na sekundu bez dozoru, dokud jim není alespoň dvanáct let. Již kořeny tohoto jevu, známého především ze Spojených států, jsou pravděpodobně iracionální a pramení z mimořádné pozornosti, kterou média věnují únosům dětí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Referování o těchto neblahých událostech vedlo k rozšířenému pocitu, že se jedná o cosi častého (což není pravda), a že je tedy nutné vynaložit maximum pro prevenci únosů. Tomu se uzpůsobila americká legislativa a její tvůrci zřejmě propadli uspokojení, jak přispěli ke šťastnému životu dětí.
Vynucování zákona vedlo k excesům, jako bylo zatčení Debry Harellové za to, že zatímco byla v práci, nechala svou devítiletou dceru hrát si s jinými na dětském hřišti. Žena byla zadržena a její dcera skončila v náhradní péči. Dočasně, na dva roky, o své čtyři děti ve věku od pěti do deseti let přišla ovdovělá žena, která se rozhodla dokončit si univerzitní vzdělání a po špatných zkušenostech s chůvami odešla jednou do školy a děti nechala doma.
Jen málo chybělo k tomu, aby byly odebrány všechny čtyři děti rodině Hainesových kvůli tomu, že otec, právník Tim Haines, nechal dvouletou dceru na deset minut samotnou v autě, aby mohl zaběhnout do lékárny.
Jde pravděpodobně
