Americký deník Jany Ciglerové: Co všechno je jinak v zemi, kde jsou mobilní data za pakatel
Nevěděla jsem, jestli se mám v tu chvíli smát, nebo plakat. Můj americký operátor mi napsal, že mi děkuje za přízeň a že od nynějška budu já, stejně jako ostatní zákazníci dostávat za svůj měsíční poplatek místo deseti giga pětadvacet. A to v plné rychlosti.
Já nestíhala spotřebovávat ani těch deset.
Když máte mobilních dat za přijatelnou cenu víc, než kolik můžete potřebovat, začnete se chovat jinak. Nešetříte, nehlídáte se, nevypínáte si data. Jinak se k vám chovají i ostatní – zatelefonují vám zásadně přes videohovor a i firmy vás odkazují na své aplikace a vyzývají k jejich používání.
A protože ty aplikace užívá víc lidí, tedy například i lidé starší, tak jsou ty aplikace i použití internetu mnohem jednodušší. Musí být.
Data jako životní styl
Abych to vysvětlila, ten můj operátor Straight Talk není žádný luxus. Jako cizinka tu bez amerického sociálního identifikačního čísla nemám možnost si vzít paušál, a tak si každý měsíc kupuju kartu. Nemám tedy žádné výhody dlouholetého zákazníka, spíš jsem někdo, kdo přijde z ulice a pro firmu má přínos jen ten konkrétní měsíc.
25 giga za 45 dolarů měsíčně je v přepočtu na poměr české a americké kupní síly totéž, jako kdyby u nás stálo 25 giga 500 korun. Vzpomněla jsem si na svůj český paušál u O2, kde bych ve stejné době za 499 Kč dostala akorát tak půl giga, a rozplakala se.
Což mi připomnělo, že si ten život s ultrarychlými a prakticky neomezenými daty musím zapsat, abych na něj pak se slzou v oku mohla vzpomínat, až
