Jsou ze Sýrie a našli je na poslední chvíli. Bratři umírali už na území EU
Jsme jen pár kilometrů od polsko-běloruské hranice. Na zemi před námi dva polomrtví chlapi, víčka jim padají jako závory. Nemohou mluvit. Nedokážou se už ani napít. Mají štěstí. Tato noc pro ně nebude krátká a neskončí zpátky na běloruské straně ostnatého drátu, nýbrž v polské nemocnici.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V lese leží dva muži. Třesou se. Jednomu je devětatřicet, druhý je o dva roky starší. Kádir a Loas, bratři z Homsu. Přišli ze Sýrie.
Místo, kde dva migranty našli dobrovolníci z polské skupiny Fundacja Ocalenie (Nadace spása), je jen pár metrů od silnice. Je to obvyklé. Lidé, kteří se snaží z Běloruska dostat do Polska jako prvního státu Evropské unie a v posledních týdnech přecházejí bělorusko-polskou hranici, jsou nejčastěji objeveni nedaleko nějaké komunikace. Snaží se ale, aby z ní nebyli vidět. Oni naopak musejí vidět na ni, aby
