Deník N

Cestovatelé mají novou metu: Cenu Hanzelky a Zikmunda za nejlepší cestopis

Deník legionáře čekal desítky let zakopaný na zahradě. Foto: Ivan Adamovič, Deník N.
Deník legionáře čekal desítky let zakopaný na zahradě. Foto: Ivan Adamovič, Deník N.
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

K řadě existujících knižních cen přibyla jedna nová: Cena Hanzelky a Zikmunda za cestopis roku. Při práci s archivy našich nejznámějších moderních cestovatelů na tuto myšlenku přišel rozhlasový moderátor Vladimír Kroc a založil společně s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou Výbor pro udělování Ceny H+Z. První ročník se postupně během příprav rozrostl do poměrně velkorysých rozměrů a vyvrcholil 14. února slavnostním udílením ocenění na dobříšském zámku pod záštitou jeho majitele Jerome Colloredo Mansfelda. Celý večer se zároveň nesl v duchu oslavy stoletých narozenin Miroslava Zikmunda, které na onen den připadaly.

První cenu si odnesla debutantka Ina Píšová za knihu Transsibiřská odyssea (vydal Radioservis). Autorku inspiroval objevený deník jejího pradědečka, legionáře Jana Kouby. Praděda nikdy svým příbuzným nechtěl vyprávět o tom, co během válečných let v Rusku zažil, a deník, kterému se během anabáze svěřoval, po návratu zakopal na zahradě. Nález pravnučku přivedl k myšlence zažít na vlastní kůži, s čím se její předek musel vyrovnávat. S deníkem v ruce se vypravila na cestu Sibiří dlouhou 9288 kilometrů.

„Zajímalo mě, co v Rusku zbylo po československých legiích,“ řekla Deníku N oceněná autorka. „Pomohlo mi to pochopit, jaká byla realita  vojáků na Sibiři. V Rusku dnes moc stop po legionářích nenajdete. Sovětský režim po nich odstraňoval památky, protože je vnímal jako kontrarevoluční sílu. Chtěla jsem si také ověřit, v čem se změnila ruská mentalita oproti té, kterou popisuje dědeček. Mluvila jsem s lidmi z vesnic podél magistrály a byla jsem překvapena,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější