Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Je Berlinale přehlídkou nemocného filmu? Letošní ročník vyhrál satirický snímek o migraci Izraelce do Francie

Vítězná Synonyma. Foto: Guy Ferrandis / SBS Films
Vítězná Synonyma. Foto: Guy Ferrandis / SBS Films

Festivalové publikum bývá zcela jiné než to, které najdeme v běžných multiplexech. Některé vítězné filmy tedy ani v našich kinech později nenajdeme, což zatím platí i o vítězi letošního Berlinale. Jiné soutěžní snímky chystá na podzim festival Be2Can.

Z přehlídky filmů Berlinale si odnesla cenu Zlatý medvěd výrazná francouzsko-izraelsko-německá koprodukce s názvem Synonyma (Synonymes). Tato satira na migraci pojednává o izraelském vojákovi jménem Yoav, který se chce zbavit stresu ze služby na Golanských výšinách, kde měl výhled na Libanon a Sýrii, a byl patrně sledován tajnou službou, trpěl kontrolou, přísným výcvikem a zimou. Svou zemi považuje za region bez budoucnosti. Je otázka, zda trpí strachem, nebo schizofrenií, v každém případě svou osobní historii interpretuje jen ze svého – poněkud šíleného – hlediska. Ve Francii se chce zbavit své izraelské identity včetně hebrejštiny. Ujme se ho velkorysý Émil, mladík z bohaté rodiny, a jeho dívka Caroline, s níž Yoav později spí. Celý příběh je proložen podobenstvím o vítězství Achillea nad Hektorem v trojské válce, de facto se stává přitakáním síle a lsti proti bezstarostnosti Francouzů, kteří si neuvědomují, že žijí v dostatku a v míru. Film ale má velkou sílu a vnitřní napětí.

Druhé místo a cena Stříbrný medvěd skončily v rukou francouzského režiséra Françoise Ozona za snímek Pochválen buď (Grâce à Dieu). Pojednává o případu skutečného lyonského kněze Bernarda Preynata, který mezi lety 1981–1991 zneužil přibližně osmdesát dětí, dílem ve fotokomoře, dílem ve stanu na katolickém fotbalovém táboře v Portugalsku. Jedním z nich byl bankovní úředník se změněným filmovým jménem Alexander Guérin, otec dětí a vzorný manžel. Přestože Guérin, zneužívaný tři roky, působí na první pohled naprosto normálně, má emoční poruchu. Pedofilní kněz se brání argumentem, že jeho představení o jeho chování věděli. Má za sebou mocnou organizaci – církev. Dokonce ani Guérinovi příbuzní nechtějí, aby se Guérin ke kauze po tolika letech vracel a „hrabal v minulosti“. Další argumentují, že nikdo nechce číst nebo vidět záběry pedofilního styku, a jiná skupina tvrdí, že nejde o útok na jednotlivce, ale na celou církev.

Pedofilní aféra, kterou Ozon zfilmoval, vypukla už v roce 2015, přičemž lyonský arcibiskup Philippe Barbarin celou věc kryl, ale zároveň o ní uvědomil Vatikán. Kauzu nakonec potvrdil v celém rozsahu. Ozonův „film faktu“ patřil k nejpůsobivějším příspěvkům letošní mezinárodní soutěže. Jeho financování bylo poměrně složité, nefiguruje tu žádná koprodukční země, finanční instituce mnohdy daly od podpory filmu ruce pryč, protože byly nějak propojené s církví. Preynat navíc oficiálně žádal, aby film na MFF v Berlíně uveden nebyl, a je rozhodnut zahájit soudní při, aby se zamezilo francouzské premiéře filmu.

Pochválen buď. Foto: Jean-Claude Moireau

 Filmy s diagnózou

Opět se ukázalo, že festivalové filmy se věnují spíše odvráceným stránkám světa a lidem s různýmí nemocemi. Některé z těchto filmů jsou skutečně choré a akceptovat je je schopno jen velmi alternativní publikum. Na letošním Berlinale byla „nemocných“ filmů celá řada, protože film, zejména ten festivalový, chce ukazovat lidi, kteří žijí mimo majoritní společnost a nemohou se do ní začlenit – loni tu například zvítězil

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější