S Green Dealem hraje Evropská unie vabank. Může se nevyplatit jí i nám všem
Komentář Tomáše Brunera: Evropská unie vytáhla na křížové tažení proti klimatické změně. Z něj vyjde buď jako technologický a morální premiant, nebo jako otloukánek s rozdělenou společností. Spoléhá přitom na jednotlivé spotřebitele, tedy na každého z nás. Ambiciózně předpokládá, že spotřebitelé nejen vydrží dočasné zdražení energií, ale že navzdory drahotě masivně podpoří ekologická řešení.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na končící světové klimatické konferenci v Glasgow prohlásila, že Evropa vynaloží veškeré úsilí, aby se stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Tedy kontinentem, který neprodukuje více skleníkových plynů, než je schopen pohltit. Důsledky tohoto závazku už pociťujeme. Útlum evropské uhelné energetiky a zvýšení cen emisních povolenek se podepsaly na zdražování energií, které ještě přiživuje rostoucí poptávka postpandemického hospodářství.
Zdražování podněcuje inflaci a zbrzdí růst HDP. Evropská unie očekává, že dočasný ekonomický výpadek způsobený útlumem uhelné energetiky překonají nové technologie a nízkouhlíkové postupy, které umožní ekonomicky růst a zároveň snižovat uhlíkovou stopu. Nabízí se logická otázka, kdo takové technologie a postupy zaplatí. Zdrojem financování zelené energetiky a ekonomiky se má stát soukromý sektor, a především jednotliví občané.
Unie vychází z toho, že se obchodní korporace a občané sami