Lidský život je příliš krátký na to, abychom jej marnili s Dostojevským. Dvě století s toxickým spisovatelem
Fjodor Michajlovič Dostojevskij je považován za jednoho z největších ruských spisovatelů. Měl vliv na dlouhou řadu autorů dvacátého století: na psychologickou prózu, existencialismus, absurdní literaturu. Jeho Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest, Běsi nebo Bratři Karamazovi patří do kánonu světové literatury. Letos má hned dvojí výročí: 11. listopadu 1821 se v Moskvě narodil, 9. února 1881 v Petrohradu zemřel. Literární historik Martin C. Putna nabízí v následujícím rozhovoru poněkud kritičtější portrét jubilanta.
Má smysl ta letošní výročí připomínat?
Připomínat určitě, ale asi tak, jako se připomíná vstup Rudé armády do Československa v roce 1945. To znamená slavit určitě ne.
Mluvíte teď o autorovi, nebo o jeho díle?
Jenom strukturalisté to rozlišují. Já na tohle náboženství nevěřím.
Takže Dostojevskij-člověk je obsažený v Dostojevském-spisovateli?
Souvisí s ním. Dílo vždycky souvisí s autorem. Strukturalisté to zkusili vyvrátit, ale vývoj literatury i čtenářství je dennodenně popírá. Vyučuje se to sice dodnes na školách, ale na školách se koneckonců vyučoval i marxismus-leninismus.
Proč to srovnání s Rudou armádou? Co je na Dostojevském tak negativního?
Je to s ním stejně dvojznačné jako se vstupem sovětských vojsk do protektorátu v pětačtyřicátém. Ukončila sice jednu okupaci, ale zahájila okupaci jinou: místo nacismu komunismus. Dostojevskij vytvořil některá díla, která jsou fantastická a dají se dodnes číst, zároveň je ale osobností toxickou, plnou nenávisti a zlých ideologií.
Konkrétně?
Konkrétně jde o velkoruské mesiášství, antisemitismus, explicitní pohrdání