Deník N

Sesadit prezidenta kvůli podivným vazbám na Rusko? Litevci to před patnácti lety neváhali udělat

Litevský prezident Rolandas Paksas (vlevo) se zdraví se svými příznivci, kteří jej přišli podpořit na demonstraci před budovu parlamentu ve Vilniusu. Nepomohlo to. Foto: ČTK
Litevský prezident Rolandas Paksas (vlevo) se zdraví se svými příznivci, kteří jej přišli podpořit na demonstraci před budovu parlamentu ve Vilniusu. Nepomohlo to. Foto: ČTK
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Analýza Josefa Mlejnka jr.: Příběh litevského prezidenta Rolandase Paksase, sesazeného v roce 2004 z úřadu kvůli kontaktům s ruskou mafií, může být v mnohém poučný i pro nás.

Senátor Václav Láska avizoval, že se pokusí iniciovat ústavní žalobu na prezidenta republiky, která by ho mohla zbavit úřadu. On a jeho senátorský klub hodlají shromáždit argumenty dokazující porušení ústavy, aby měla žaloba šanci na úspěch. I kdyby se jim to ale podařilo, sesazení prezidenta nebude lehké. Žalobu by musely nejprve schválit tři pětiny přítomných senátorů a poté i tři pětiny všech poslanců. Až pak by doputovala k Ústavnímu soudu, na němž by leželo konečné rozhodnutí.

V komplikovanosti celé procedury se česká ústava v zásadě neliší od ústav většiny ostatních republik. Ty sice impeachment neboli sesazení prezidenta formou ústavní žaloby zpravidla obsahují, jde však o složitý a obtížně proveditelný proces, který byl zatím nejčastěji dotažen do konce v latinskoamerických zemích. V Evropě dosud úřad touto cestou ztratil jediný prezident – litevský Rolandas Paksas v roce 2004.

Prezidentem se Paksas stal v přímé volbě počátkem roku 2003, leč po několika měsících vypluly na povrch závažné informace, jejichž zdrojem byla litevská tajná služba. Paksas podle nich nelegálně udělil litevské občanství ruskému obchodníku se zbraněmi Juriji Borisovovi, jemuž též svěřil tajné informace. A svého postavení zneužil i tím, že napomáhal svým přátelům a známým k zisku akcií stavební firmy.

Rozpoutala se nejen právní, ale především politická bitva. Paksasův politický příběh je každopádně hodně poučný i pro nás, a nejen kvůli skutečnosti, že mu patří smutný primát prvního a zatím jediného evropského prezidenta sesazeného z úřadu. Mimořádně zajímavé jsou totiž i konkrétní okolnosti jeho případu.

Politický akrobat

Rolandas Paksas se narodil 10. června 1954 v městě Telšiai v západní části Litvy, tehdy ovšem Litevské sovětské socialistické republiky. V roce 1979 sice vystudoval stavební inženýrství, ale jeho hlavní láskou se stala letadla a letecká akrobacie. Roku 1984 absolvoval leningradskou Státní univerzitu civilního letectví, v sedmdesátých a osmdesátých letech se účastnil řady soutěží v letecké akrobacii, byl mistrem Litvy i sovětským reprezentantem. A v letech 1983–1989 též členem sovětské komunistické strany.

Po rozpadu SSSR podnikal ve stavebnictví, ale vrhl se i do politiky. V roce 1997 byl poprvé zvolen primátorem litevské metropole Vilniusu. A roku 1999 se stal dokonce premiérem, za konzervativní Vlasteneckou unii. Jeho vláda však padla kvůli sporu o privatizaci ropné rafinerie v Mažeikiai. Valdas Adamkus, jenž se do Litvy vrátil po několika desetiletích z emigrace ve Spojených státech a v lednu 1998 zvítězil v prezidentských volbách, prosazoval ze strategických důvodů americkou firmu, byť z čistě ekonomického hlediska byla lepší ruská nabídka. A prosadil svou.

Paksas ale vstoupil do jiné strany, Liberální unie, a v roce 2000 znovu usedl v premiérském křesle. Opět v něm však nevydržel dlouho, jen pár měsíců. Příčinou pádu druhé Paksasovy vlády tentokrát byly spory o privatizaci litevského plynárenství.

Nicméně Paksas se nechtěl nechat z vysoké politiky jen tak snadno „sestřelit“. Pro politický comeback využil přímou prezidentskou volbu, jež se konala na přelomu let 2002 a 2003. Valdas Adamkus, v době obhajoby mandátu důstojný šestasedmdesátiletý kmet, spoléhal na to, že voliči ocení jeho dosavadní výkon úřadu, zejména jasně prozápadní kurs, snahu přivést Litvu do Evropské unie a do NATO. Na kampaň tudíž skoro rezignoval.

Ne tak Paksas. Jeho kampaň

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější