Dokud se Rusko místo mistrování druhých nezaměří na vlastní potíže, nelze s ním počítat při řešení globálních problémů
Komentář Michala Romancova: Svět, ve kterém žijeme, zdaleka není ideální, ale ve srovnání s tím, co všechno už lidstvo zažilo, si nemáme moc na co stěžovat. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je skutečnost, že současný systém mezinárodních vztahů lze (ještě pořád) označit za řád založený na pravidlech. V jeho základech stojí závazek (většiny) států provádět veškeré činnosti v souladu s dohodnutými pravidly, k nimž mezinárodní společenství postupně dokázalo dospět.
Stejně jako v případě libovolného jiného závazku, které na sebe státy berou, se však i v tomto případě setkáváme s faktem, že ne všichni se shodnou na tom, co přesně to které pravidlo znamená, kdy nebo čím dochází k jeho porušení a jak takové jednání sankcionovat. Malé a slabé státy je možné za jejich jednání penalizovat, u těch velkých a silných je to mnohem obtížnější. U kategorie takzvaných velmocí to pak je v zásadě nemožné.
Možné by to bylo pouze v případě, kdyby mezi nimi propukl plnohodnotný mocenský střet. Na jeho konci by poražená strana musela akceptovat pravidla, povinnosti a závazky, které by jí vnutil vítěz. Než se tak stane – a vzhledem k prostředkům, které mocnosti mají k dispozici, je třeba doufat, že se tak nestane –, musíme počítat s tím, že silní budou dodržovat jen to, co se jim hodí či k čemu budou mít vůli.
Tím však výčet problémů spojených s problémem vytváření pravidel a jejich přijímáním není uzavřen. Velmi podstatnou otázkou totiž je i to,
