Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Lidé se nechtějí doprošovat, za chudobu se stydí,“ říká ředitelka potravinové banky v Praze

„Zvlášť před pandemií chodili lidé, u kterých bylo jasné, že nikdy nepracovali a nebudou pracovat. Nebylo jich moc, desítky. Teď jich jsou stovky týdně. Většinou potřebují pomoc dočasně, než se postaví na nohy.“ Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Zvlášť před pandemií chodili lidé, u kterých bylo jasné, že nikdy nepracovali a nebudou pracovat. Nebylo jich moc, desítky. Teď jich jsou stovky týdně. Většinou potřebují pomoc dočasně, než se postaví na nohy.“ Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Potravinové banky evidují zvýšený zájem lidí v nouzi. „Nejčastěji se u nás objeví matky samoživitelky, velká část klientů jsou osamělí důchodci a za pandemie přibylo hodně lidí z profesí, které se dostaly do problémů – cestovní ruch, hotelnictví, pohostinství, divadelnictví nebo hudby,“ říká Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj. Měsíčně vydá banka balíčky s jídlem více než dvěma tisícům lidí.

Co si v rozhovoru přečtete

  • Kolik jídla a komu potravinová banka dává.
  • Že na jídlo kvůli pandemii nemají ani lidé, kteří se dříve o sebe dokázali postarat.
  • Proč mohou firmy potravinové bance darovat jídlo, ale už ne drogerii.

Jaké množství potravin k vám denně doputuje?

Tak čtyři tuny. Loni to bylo přes dva tisíce tun.

Co vám darují supermarkety a firmy nejčastěji?

Je rozdíl mezi tím, co potřebujeme a co máme. Nejčastěji dostáváme pečivo, ovoce a zeleninu, mléčné výrobky. To máme každý den ve velkém množství. A snažíme se to ten den také vydat, aby se to nezkazilo.

Nevyhazujeme nic a děláme osvětu, proč není dobré plýtvat potravinami. Děláme přednášky, semináře, workshopy zaměřené na to, aby se lidé naučili správně skladovat potraviny, lépe odhadovat, kolik toho nakoupit a kolik toho potřebují.

Kdo dneska nejvíc hladoví?

K nám chodí ti, kterým o nás někdo řekl. Většinou lidé, kteří chodí na sociálku, na úřad práce nebo do nějaké neziskovky, která jim poskytuje sociální služby. Třeba lidé s psychickým onemocněním, z azylových domů pro matky s dětmi nebo týrané ženy. Někdy si o nás řeknou i lidé mezi sebou.

Nejčastěji se u nás objeví matky samoživitelky, velká část klientů jsou osamělí důchodci a za pandemie přibylo hodně lidí z profesí, které se dostaly do problémů – cestovní ruch, hotelnictví, pohostinství, divadelnictví nebo hudebníci.

Lidé od vás dostanou jídlo, ale jak je to s drogerií, která je pro ně často drahá?

Je to většinou nejdražší položka. To je trochu problém, protože nejvíc ji potřebují matky samoživitelky s malými dětmi. Pleny a další věci kolem dětí jsou strašně drahé.

Drogerii dostáváme

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Chudoba

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější