Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zástup lidí v nouzi houstne. Do pražské potravinové banky přišlo minulý týden skoro pět set lidí pro jídlo. To ale došlo

Každý týden sem přijdou stovky lidí, velkou část tvoří důchodci. Většina z nich je osamělá, nemají děti nebo rodinu, která by jim pomohla. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Každý týden sem přijdou stovky lidí, velkou část tvoří důchodci. Většina z nich je osamělá, nemají děti nebo rodinu, která by jim pomohla. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Přibývá lidí v nouzi, kteří jsou odkázaní na pomoc od potravinových bank. Jen v Praze si přijde měsíčně pro balíček s jídlem přes dva tisíce lidí. Často jde o osamělé důchodce, kteří celý život pracovali, ale mají nízké penze, vysoké nájmy a také exekuce. Bez tašky jídla z potravinové banky, pro kterou si chodí každý týden, by nepřežili.

Co si přečtete v reportáži:

  • Proč nemají senioři ani na jídlo.
  • Jak funguje potravinová banka.
  • Jak kvůli pandemii narostl počet lidí v nouzi.

I přes flanelovou košili a obnošené džíny je poznat, jak je ten starý muž hubený. Představí se jako Jiří J. Je mu 78 let, na první pohled zaujmou jeho zářivě modré oči a sněhobílé vlasy. Mluví pomalu a soustředěně, přesto z něj vyzařuje pocit, že na tom není tak špatně jako ostatní, kteří si přišli sem, do bývalého továrního areálu na okraji Zdibů u Prahy, vyzvednout tašky s jídlem.

To tu rozděluje každé úterý potravinová banka lidem, kteří jsou tak chudí, že na něj nemají. Bez darů by umřeli hladem.

„Děti mi nemůžou pomoct, žádné nemám. To je další věc, kterou jsem v životě zvoral. Nemám nic, nikoho, takže jsem na všechno sám. Přes to všechno se mám líp, než by se dalo čekat. Myslel jsem, že to bude horší. Naštěstí mám takovou povahu, že jsem si moc budoucnost neplánoval, takže jsem z ní neměl obavy,“ vypráví starý muž.

Každý týden sem přijde přes 250 lidí, více než třetina z nich jsou důchodci. Většina z nich je osamělá, nemá děti nebo rodinu, která by jim pomohla zaplatit stále se zvyšující pražský nájem, raketově zdražující léky nebo potraviny. Podprůměrné důchody jim stále rychleji požírá inflace, vysoké zálohy za plyn a elektřinu a často také exekuce.

Jiří už svoje dvě papírové tašky s pečivem, ovocem a těstovinami, které sotva unese, postavil vedle sebe na zem a pomalu se chystá na autobus. Má to přes celou Prahu až do Liboce.

„Vzala mě k sobě bydlet mladší paní, která zdědila domek. Nejdřív nechtěla žádné peníze, ale pak mi bylo hloupé jí nic nedat a časem to bylo čím dál víc. Šetří totiž na opravu baráku, který jí pomalu padá na hlavu. Některý měsíc jí postupně po menších částkách dám celý důchod,“ popisuje Jiří.

Na výdejní místo v továrním areálu ve Zdibech u Prahy přijdou každé úterý stovky lidí. Minulý týden jich bylo skoro 500, takže pro ně nestačilo jídlo a potravinová banka musela zavřít o hodinu dřív než obvykle. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Na jídlo už mu nezbývá, takže je odkázaný na charitu. „Někdy chodím do

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Chudoba

Reportáž

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější