Všichni bychom měli být feministy, hlásají Paralelní matky
Jsou filmy mužské a filmy ženské. A než budu obviněna ze zpátečnického myšlení – ty ženské mohou klidně natočit i muži. A co víc, na film Paralelní matky Pedra Almodóvara mohou zajít i do kina. Stejně jako divačky rozhodně nebudou zklamáni (a třeba se o ženách ještě něco zajímavého přiučí, to nikdy není na škodu).
V aktuální záplavě spektakulárních hollywoodských trháků, které cílí především na maskulinní publikum očekávající rychlou a dramatickou akci, jsou Paralelní matky zjevením. Ostatně jako každý film Pedra Almodóvara, který se v kinech kdy objevil. Španělský klasik si ani v 72 letech nepřestává uchovávat svěží mysl – a v Paralelních matkách znovu dokazuje, že ženskému světu rozumí jako málokterý jiný filmový tvůrce.
Původně filmový samouk Pedro Almodóvar za svou téměř padesátiletou tvůrčí dráhu získal dva Oscary – za filmy Vše o mé matce a Mluv s ní, dlouhá filmografie zahrnuje i snímky Ženy na pokraji nervového zhroucení, Vysoké podpatky, Květ mého tajemství, Špatná výchova či Volver. Jeho zájmem jsou především mezilidské vztahy a jeho hrdinkami především ženy, ženy jako silné, vášnivé a nezávislé hrdinky, které přes všechna emoční vzepjetí a dramatické, leckdy až telenovelové peripetie dokážou víceméně cokoliv.
Svět bez mužů
V Paralelních matkách Almodóvar svůj zájem o ženské hrdinky dovedl do extrému: ve filmu
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
