ČSSD odchází z vlády jako každá žena z rozvodu. Stará a bez peněz, říká Maláčová

Když bylo zřejmé, že ČSSD nepřekročí pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, co jste si pomyslela? Jakou emoci jste cítila?

Naprosto lidsky velké zklamání a bolest.

A překvapení?

Na to se všichni ptají a slovíčkaří, jestli to byl šok, nebo ne. Pokud to mám popsat s odstupem dvou týdnů, je to bolest. Snažila jsem se do té kampaně dát naprosté maximum, stejně jako do svého tříletého fungování na ministerstvu. Když dáte do něčeho, na čem vám záleží, úplně všechno, je to zklamání.

Když jsme se viděli před více něž měsícem naposledy, odhodlaně jste říkala, že se sociální demokracie do Sněmovny dostane. Váš kolega Vladimír Špidla to popisoval tak, že prožíval vlny optimismu a pesimismu. Vy jste tomu skutečně věřila?

Prožívala jsem to podobně jako on. Pan doktor mě během kampaně doprovázel a strašně mě to nabíjelo, kontaktní kampaň mě bavila. Samozřejmě jsem vnímala různé prognózy volebního výsledku, ale stále jsem byla přesvědčená, že několik týdnů před volbami se ty prognózy trefí do reálného výsledku.

Nicméně ani vaše interní průzkumy vám přece nemohly dávat extra naději.

Od druhé poloviny srpna jsme rostli, viděli jsme, že trend je pozitivní. Poslední interní průzkum nám dával sedm procent.

V našem posledním rozhovoru jste se ohradila proti tomu, že jste v ČSSD možná jediný viditelný člověk, který dělá kampaň. Trváte na tom? Třeba váš kolega Lubomír Zaorálek řekl, že jste nebyli schopni postavit více silných lídrů v krajích.

Byla spousta sociálních demokratů, kteří dělali maximum – kontaktní kampaň se dělala třeba v jižních Čechách či na Olomoucku. Upřímně teď nechci identifikovat, kdo za to může. Tomu bude předcházet důkladná analýza příčin volebního neúspěchu. A těch jsou desítky. To patří na stranická fóra. Chci, abychom si to řekli velmi upřímně, natvrdo, mám to tak ráda.

Měla by tahle debata proběhnout ještě před zvolením nového předsedy?

Myslím, že to patří na další předsednictvo, tentokrát mnohem podrobněji. A mělo by to být i součástí sjezdové debaty.

Na pondělním jednání předsednictva (28. října) jste to do hloubky neřešili?

Obdrželi jsme počáteční analýzu. Předmětem pondělního předsednictva bylo stanovení data sjezdu, první nepříjemná finanční rozhodnutí a také se brala na vědomí rezignace předsedy Jana Hamáčka. Kolegům a kolegyním jsem také sdělila, že se hodlám ucházet o pozici předsedkyně. Na agendě tak toho bylo dost.

Třeba Michal Šmarda ale kritizoval, že se předsednictvo schází čtrnáct dní po volbách a že je to pozdě.

Myslím, že je dobře, že nebylo hned den po volbách, to se v minulosti neosvědčilo. Debaty, zda mělo být předsednictvo dřív, nebo později, v tuhle chvíli nehrají roli. Nic to nezmění. Důležité je, aby proběhla podrobná diskuse a každý měl pocit, že si řekl své. Abychom z toho vyvodili důsledky a poučili se z minulých chyb.

Ale jaký signál dovnitř strany i k veřejnosti to vysílá, když se sejdete až čtrnáct dní po volbách? Že jste sice vypadli ze Sněmovny, ale máte energii jít dál?

Já energii vidím, vidím i chuť k dialogu a hledání shody. A také vidím uvědomění, že jako sociální demokraté se na naprosté většině věcí shodneme – to je asi 95 procent. A těch zbylých pět procent, kde tomu tak není, si pojďme vyříkat a shodu najít.

Byl jednou z příčin volebního neúspěchu sám předseda Hamáček?

Předseda strany vždycky nese největší díl odpovědnosti, tak to prostě je. A vyvodil z toho důsledky. Ostatní členové vedení rezignovali ke dni sjezdu, což je obvyklé. Ale příčin volebního výsledku jsou desítky. Pokud si neuvědomíme, že se musí změnit celá sociální demokracie, nic se nezlepší.

Uvědomuje si to Hamáček? Nemělo tohle zaznít hned po volbách? Protože vaše povolební tisková konference byla poměrně úsporná.

Je to pro nás bezprecedentní situace. Cesta ven je klidně ve velmi drsné a