Když si tři podezřelí mužici hrají na prezidenta, mizí důvěra ve stát. Může se i zhroutit, říká historik Lukeš
Dění kolem nemocného prezidenta Miloše Zemana má i jinou rovinu než tu, že váznou konkrétní úkony z repertoáru pravomocí a povinností hlavy státu. Slábne důvěra občanů v instituce českého státu a může to skončit i tak, že se stát zhroutí, když mu někdo zvenčí „kopne do dveří“, říká v rozhovoru s Deníkem N profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- jaký dopad na občany má to, když některé instituce státu zjevně nefungují,
- kam a jak rychle může vést ztráta důvěry,
- jestli redefinování prezidentské role Milošem Zemanem nepřišlo mnohem dříve, což by současnou změnu nečinilo tak velkou.
Jsme v situaci, kdy hlava státu je zjevně neschopná práce, zatímco například Kancelář prezidenta republiky – ale nejen ta – se snaží budit dojem, že se nic nenormálního neděje. Že se o prezidentovo zdraví není slušné zajímat, že nevadí, když jeden z atributů české státnosti a ústavnosti je ze hry a že je jedno, že nevíme, zda se do ní může vůbec vrátit. Jako by byl prezident nepodstatný. Není to pro vztah občanů k jejich zemi nakonec větší nebezpečí než třeba prodlení při jmenování soudců?
Nezajímat se o zdraví svého prezidenta znamená rezignaci na instituci občanství a popření spoluzodpovědnosti za stát. I zvenčí vypadají manévry a manipulace Kanceláře prezidenta republiky okolo pacienta podezřele. Vrhají stín na všechny státní instituce: když se tohle může dít na Hradě, oč horší může být situace kdekoli jinde?
Bavili jsme se po telefonu o tom, že dojmy, zdání, jak věci jsou, v politice mají větší roli než to, jaké jsou doopravdy. Jaký dojem tedy mohou mít lidé ze současného dění kolem prezidenta? Nejsou odpoutáváni od kořenů důvěry ve stát tím, že vidí, že jedna instituce je očividně neschopná fungovat, ale je jim sdělováno, že se nic moc neděje?
Občana a stát pojí neviditelné linky, které mohou přežít těžké krize jako války nebo hladomory, ale mohou se též nečekaně rychle rozpustit. Když člověk vidí, že taková státní instituce, jako je Kancelář prezidenta republiky, nefunguje, může dojít ke ztrátě důvěry lidí ve vlastní stát. Třeba během noci.
Tak rychle?
Napadá mě Francie v roce 1789. Příčiny francouzské revoluce se tradičně vysvětlují mimo jiné tím, že státní pokladna byla prázdná, že ve městech byl hlad a že Voltaire a jiní philosophes přinesli do veřejného prostoru nové hodnoty. To všechno je pravda, ale podobné krize se ve Francii udály předtím a král a s ním tisíce dalších neskončili na popravišti.
Ve hře musely být i jiné síly, zdánlivě marginální a nevinné, které způsobily katastrofální ztrátu vztahu mezi tehdejším režimem a davem na ulici. Lidé totiž dobře vidí, zda
