Shromážděné náměstí ještě nesvědčí o skutečně silné občanské společnosti
O významu listopadu 1989 jako zásadního milníku vývoje české společnosti nepochybuje patrně nikdo. Tím však také shoda končí. V interpretaci jeho konkrétních aspektů a důsledků pro dnešní dobu se již ukážou rozdílné perspektivy a s nimi i konfliktní linie soudobé společnosti.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid, zní oblíbená zkratka z občanské nauky. Představa o tom, kdo je tímto lidem, však není napříč politickým spektrem totožná.
O populismu se správně říkává, že konstruuje ideální představu homogenního lidu, jenž je chráněn dobrotivým vůdcem, svým způsobem jedním z nás, proti zlovolným elitám a establishmentu. Populární hesla Andreje Babiše „čau lidi“ a název jeho knihy „Sdílejte, než to zakážou“ tento politický styl vystihují.
Proti tomuto stojí odlišná konstrukce lidu. Toho, který se poslední roky periodicky scházel na Letné i menších náměstích a bránil pomocí znovuprobuzeného odkazu listopadu liberální demokracii. I mezi těmi, kdo by na Letnou nepřišli, si však rčení „kvůli tomu jsme klíči nezvonili“ uchovává svou váhu. Listopad 1989 zkrátka představuje klíčovou zkušenost a zásadní milník.
Martin Dokoupil Škabraha si v doslovu knihy Otisky sametové revoluce všímá, že obě podoby dnešního českého „lidu“ mají společného více, než jsou si ochotny připustit. Do značné míry jsou
