Holocaust není tragédie, která potkala Židy. Týká se nás všech
Česko-německý fond budoucnosti v době pandemie uvolnil mimořádné prostředky na podporu žijících obětí nacismu a oslovil je s výzvou podělit se s námi o jejich vzpomínky, myšlenky či kréda. Téměř dvě stovky dopisů posledních přeživších obětí nacismu se poté staly inspirací a východiskem k eseji, jehož část si zde můžete přečíst.
Vzpomínky přeživších rozbíjejí další tabu. Holocaust zakořenil ve vědomí lidí jako něco, co se týká výlučně Židů; jenomže holocaust není téma jen těch, kteří unikli mučení, zplynování či zastřelení. O holocaustu mají mladé generace představu jako o zločinu, který spáchali zlí na nevinných a zbytek světa se ohromeně díval.
Četla jsem vzpomínky přeživších a došlo mi, kolik toho nevíme a nechceme vědět, protože si myslíme, že tyto příběhy se týkají světa, který nebyl náš. Holocaust nelze chápat běžným způsobem. Je třeba najít i současný kód k jeho rozluštění. Detaily vzpomínek pomáhají pochopit masové vraždění tam, kde historikové a vědci ztroskotávali a ztroskotávají ve svých pečlivě vedených, racionálních historických studiích a statistikách.
Ztrácí se z nich hloubka bolesti i bolest sama, uniká podstatné, abychom pochopili nejen minulost, ale dnešek. Holocaust nebyl výjimkou, pominutím smyslů v civilizované společnosti, nebylo to nic patologického. I když si to tolik lidí přeje, protože pak