České volby Evropu uklidnily, ticho kolem zahraniční politiky je ale varující
Komentář Petra Janyšky: Výsledek voleb i Babišova ochota předat v klidu moc Evropu uklidnily. Otazník však visí nad tím, jak bude vypadat deklarované proevropanství nové vlády, jak se postaví k novým tendencím v EU, k Visegrádu, a zejména k Orbánovi a Kaczyńskému.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Výsledek voleb byl v Evropě přijat s úlevou. Zachránil čest regionu, na který lidé na západ od Aše stále víc nahlížejí jako na nezadržitelně se propadající do turbulencí populismu a vzdalující se principům svobodomyslné Evropy. Pro image regionu je srovnatelný s vítězstvím Zuzany Čaputové na Slovensku.
Výsledek ukázal, že střední Evropa není osudově odsouzena k populistickému antievropskému autoritářství, jaké nabývá vrchu v Polsku a Maďarsku. Ukázalo se dokonce, že lze porazit miliardáře, který disponuje neomezenými finančními zdroji, poradci, výraznou částí médií a populismem. Že pokud se spojí opozice a dovede voličům prodat princip koalice, může v tomto regionu stále zvítězit.
To je velkou vzpruhou pro polskou a maďarskou opozici a tak se o tom, přinejmenším v Polsku, i v novinách píše. Vzpruhou je zvlášť teď pro tu maďarskou, která se také nedávno spojila, od levice po pravici, aby odsunula od válu Orbána. A je vzpruhou i pro všechny státy, kde vládnou oligarchové.
Klidné předání moci
Pozitivní je skutečnost, že Andrej Babiš svou prohru přijal a dle všech indicií je ochoten předat moc klidně, slušně a bez zdráhání. Možná nám to přijde jako samozřejmost, ale nemuselo by tomu tak být. Vzpomeňme na Trumpa či Kaczyńského, který před předloňskými volbami naznačoval, že kdyby měl prohrát, moc by nepředal, protože jeho prohra by přece znamenala, že volby byly zfalšované.
Babiš by se byl mohl ohánět největším počtem poslanců, naštěstí díky jasnému prohlášení obou koalic pochopil, že by neměl šanci sestavit vládu. Samozřejmě v tom hraje roli zdravotní stav prezidenta, před volbami nepředvídaný, i Babišovy hradní ambice. Vyloučené není ani to, že s prezidentem, pokud by se uzdravil, nachystají ještě nějaké překvapení.
S úlevou nad předpokládaným klidným předáním moci se mi svěřilo několik západoevropských diplomatů. Samotného mě překvapilo, že si dovedli představit i jiný scénář, ale zřejmě image regionu a země zašel už tak daleko, že očekávali i nějaké tahanice.
Takže Česká republika z voleb vyšla jako civilizovaná země na úrovni evropských standardů. Ve srovnání třeba s Belgií či Itálií, kde se vlády dávají dohromady dlouhé měsíce, to je velmi povzbudivá zpráva.
Vyhrály a vládu budou sestavovat strany, které se všechny prezentují jako proevropské, prozápadní, antikremelské a víceméně antičínské. Na úrovni prohlášení je to proevropské tíhnutí skvělá věc a dává tušit, že české předsednictví EU příští rok snad proběhne hladce a bez zádrhelů i že nový český premiér nebude každou druhou Evropskou radu blokovat, protože její agenda nevyhovuje zájmu jeho drůbežárny.
Jak to ale s tím deklarovaným proevropanstvím vypadá při bližším ohledání? Trochu komplikovaněji. Často se zdá, jako by si strany formující se vlády představovaly
