Bez známek se školství neobejde. Možnost srovnávat je důležitá
Polemika: Je klasický systém známkování na škále od jedné do pěti přežitkem, který žáky a studenty zbytečně stresuje? Či je naopak stále funkční a má svůj smysl? Přinášíme názor pro i proti.
Hned zpočátku se zařadím do skupiny „známkovačů“. A současně to také trochu zpochybním – nic není černobílé. Zároveň se ale rozhodně stavím proti „antiznámkovačům“, neboť jejich soudy podle mého názoru opomíjejí část reality.
Vezmu to trochu zeširoka – co svět světem stojí, něco se s něčím poměřuje. Poměřují se od malička kluci i holky (pokud se takto genderově útočné dělení dá ještě dnes použít), poměřují se zvířata, podniky, zpěváci i programátoři. Někdy je to jednoduché a stačí k tomu metr, stopky či výplatní páska, jindy je to složitější a srovnává se účes či přeskok přes koně. A pak můžeme srovnávat, kdo vyhrál válku, kdo má víc Nobelových cen a tak podobně. Vlastně všechny uvedené případy jsou jednoduché, neboť z vnějšího pohledu je nakonec někdo vítěz a někdo poražený.
Známkování se k moderním způsobům výuky nehodí
Problém začíná tam, kde se těch poměřovaných vyskytne víc a ještě se do toho zamíchá uvědomění daného subjektu o tom, jak to dopadlo. Když se dva chlapi přetlačují v hospodě při páce, je jednomu i druhému jasné, kdo vyhrál a kdo prohrál. Když se děti v celém státě učí matematice, nikdo nevyhrává ani neprohrává, ale přesto za pár let se někteří dostanou na univerzitu a někteří ne a zase tu máme vítěze a poražené.
A jak tedy zjistit včas, kdo má šanci a kdo méně? Jak to jednoduše popsat, aby tomu všichni rozuměli? Aby se to dalo třeba i spočítat, setřídit a šla vykreslit Gaussova křivka, která je vždy někde schovaná a popisuje rozložení úspěchu či schopností v populaci? Abychom mohli zkoumat vliv různých faktorů na úroveň vzdělání