V naší „rape culture“ má mnoho lidí víc pochopení pro agresora než jeho oběti. Pojďme to změnit
Komentář Pavla Houdka: Novinář Jiří Hošek publikoval tweet, ve kterém přiznává sexuální obtěžování kolegyň, omlouvá se jim a dává veřejně na vědomí, že své nevhodné jednání bude řešit s odbornou pomocí. „Uklouznout může každý,“ konejší ho pod ním Miroslav Kalousek a dodává: „Bez ohledu na vaše problémy pro mě zůstáváte jedním z nejkompetentnějších profesionálů, které kdy česká zahraniční žurnalistika měla.“ Přáním „hodně sil“ pak svou velmi populární a hojně sdílenou reakci uzavírá.
Ta je přitom krystalicky čistou ukázkou „rape culture“ neboli „kultury znásilnění“, tedy společenského nastavení, které pachatelům umožňuje páchat sexualizované obtěžování – zejména tím, že takové jednání podstatná část lidí zlehčuje, nebo alespoň přechází mlčením. Lepší ilustraci samozřejmé mužské solidarity, která bagatelizuje sexualizované obtěžování, bych hledal jen těžko.
Uklouznout může každý. Přizná to jen málokdo. Bez ohledu na Vaše problémy pro mě zůstáváte jedním z nejkompetentnějších profesionálů, které kdy česká zahraniční žurnalistika měla. Přál bych si, aby o Vás nepřišla navždy. Hodně sil.
— Miroslav Kalousek🇨🇿🇺🇦🇮🇱 (@kalousekm) October 19, 2021
Soustavné, vědomé a dlouhodobé obtěžování mnoha kolegyň přece není „uklouznutí“. Podstatné problémy nejsou ty, které z takového jednání plynou pro pachatele;
