Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zemřel Miro Kusý, noblesní slovenský disident, který navrhl držet minutu ticha i za Husáka

Den lidských práv, 12. prosinec 1989. Miro Kusý hovoří z balkónu Melantrichu k zaplněnému Václavském náměstí. Foto: ČTK
Den lidských práv, 12. prosinec 1989. Miro Kusý hovoří z balkónu Melantrichu k zaplněnému Václavském náměstí. Foto: ČTK

Nekrolog: Ve středu 13. února odešel ve věku 87 let Miroslav Kusý, někdejší československý disident, slovenský politolog a filozof, později ředitel bratislavské pobočky prezidentské kanceláře Václava Havla. Jako v pořadí teprve třetí Slovák podepsal Chartu 77, musel opustit univerzitu a do roku 1989 se živil jako dělník. O osobní vzpomínku na něj jsme požádali jeho přítele, též někdejšího disidenta a po revoluci předsedu Slovenské národní rady, Františka Mikloška.

Pozdější předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský a já, oba zaangažovaní v křesťanském disentu, jsme se za komunistické normalizace v jedné chvíli začali přátelit s občanským, možná trochu levicovým disentem na Slovensku. Pro nás jej tehdy představovali Milan Šimečka, Jozef Jablonický a Miro Kusý (později ještě Július Strinka). Zatímco Jablonický byl tělem i duší historik, pro kterého, jak říkal, byla setkání s lidmi vždy zážitkem a druhou univerzitou, spisovatel Šimečka hledal v životě bratření všech lidí dobré vůle, Miro Kusý byl jakýmsi rytířským štítem tohoto levicového seskupení.

Vybavuje se mi, jak jsme jednou všichni společně seděli i s českými katolíky, chartisty Václavem MalýmVáclav Bendou. Popíjeli víno, které Miro sám dělal a Václav Benda v jednu chvíli zahořel spravedlivým hněvem a, hroze klidnému Mirovi, opakoval: „… vy bolševici…!“

Miro Kusý byl v mládí marxista, v šedesátých letech reformní komunista, během normalizace byl disident, statečný bojovník za lidská práva. Byl signatářem Charty 77, miloval pražské prostředí, byl přítelem Václava Havla, Ludvíka Vaculíka, Viléma Prečana a dalších lidí z českého disentu. Po roce 1969 pracoval manuálně, měl v bytě odposlouchávací zařízení, StB ho často zvala na výslechy, dvakrát ho zavřeli. Nesl to statečně.

„Jedinečnost Mira Kusého spočívá v tom, že jeho životní stopa je přímá, zatímco jsou to naopak naše dějiny, které okolo ní kličkují a různě ji protínají… Kusý je člověk, který natolik překračuje hranice běžné lidské odolnosti, že komunistický režim proti němu vlastně neměl šanci. Proti takové tvrdohlavosti se nedá bojovat,“ napsal novinář Martin M. Šimečka ke Kusého 85. narozeninám v roce 2016.

Často, když jsme debatovali, kladli si tito lidé otázku: „Jak to, že v mládí jsme si nevšímali, že z našeho okolí mizí kolegové?“ Zřejmě je tato vnitřní výčitka naplňovala, i v pro ně těžkých chvílích, pokorou a trpělivostí.

V raných dobách disentu přišla samozřejmě řeč i na otázky víry a náboženství. Miro byl pokřtěný katolík, studoval na jezuitském gymnáziu v Bratislavě. Jednou jsme se vraceli od Jána Čarnogurského z tajného semináře, který v Bratislavě organizoval anglický filozof Roger Scruton, a Miro se mě na ulici zeptal, jestli my katolíci chceme ovládnout celý svět? Odpověděl jsem: „No, když Ježíš odcházel z této země, řekl svým učedníkům: … běžte do celého světa a učte všechny národy…“ A Miro na to opáčil: „To je katastrofa, protože

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější