Zemřel Miro Kusý, noblesní slovenský disident, který navrhl držet minutu ticha i za Husáka
Nekrolog: Ve středu 13. února odešel ve věku 87 let Miroslav Kusý, někdejší československý disident, slovenský politolog a filozof, později ředitel bratislavské pobočky prezidentské kanceláře Václava Havla. Jako v pořadí teprve třetí Slovák podepsal Chartu 77, musel opustit univerzitu a do roku 1989 se živil jako dělník. O osobní vzpomínku na něj jsme požádali jeho přítele, též někdejšího disidenta a po revoluci předsedu Slovenské národní rady, Františka Mikloška.
Pozdější předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský a já, oba zaangažovaní v křesťanském disentu, jsme se za komunistické normalizace v jedné chvíli začali přátelit s občanským, možná trochu levicovým disentem na Slovensku. Pro nás jej tehdy představovali Milan Šimečka, Jozef Jablonický a Miro Kusý (později ještě Július Strinka). Zatímco Jablonický byl tělem i duší historik, pro kterého, jak říkal, byla setkání s lidmi vždy zážitkem a druhou univerzitou, spisovatel Šimečka hledal v životě bratření všech lidí dobré vůle, Miro Kusý byl jakýmsi rytířským štítem tohoto levicového seskupení.
Vybavuje se mi, jak jsme jednou všichni společně seděli i s českými katolíky, chartisty Václavem Malým a Václav Bendou. Popíjeli víno, které Miro sám dělal a Václav Benda v jednu chvíli zahořel spravedlivým hněvem a, hroze klidnému Mirovi, opakoval: „… vy bolševici…!“
Miro Kusý byl v mládí marxista, v šedesátých letech reformní komunista, během normalizace byl disident, statečný bojovník za lidská práva. Byl signatářem Charty 77, miloval pražské prostředí, byl přítelem Václava Havla, Ludvíka Vaculíka, Viléma Prečana a dalších lidí z českého disentu. Po roce 1969 pracoval manuálně, měl v bytě odposlouchávací zařízení, StB ho často zvala na výslechy, dvakrát ho zavřeli. Nesl to statečně.
Často, když jsme debatovali, kladli si tito lidé otázku: „Jak to, že v mládí jsme si nevšímali, že z našeho okolí mizí kolegové?“ Zřejmě je tato vnitřní výčitka naplňovala, i v pro ně těžkých chvílích, pokorou a trpělivostí.
V raných dobách disentu přišla samozřejmě řeč i na otázky víry a náboženství. Miro byl pokřtěný katolík, studoval na jezuitském gymnáziu v Bratislavě. Jednou jsme se vraceli od Jána Čarnogurského z tajného semináře, který v Bratislavě organizoval anglický filozof Roger Scruton, a Miro se mě na ulici zeptal, jestli my katolíci chceme ovládnout celý svět? Odpověděl jsem: „No, když Ježíš odcházel z této země, řekl svým učedníkům: … běžte do celého světa a učte všechny národy…“ A Miro na to opáčil: „To je katastrofa, protože