Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

Ada a Aida: dvě filmové pasti pro oči diváků i recenzentů

Islandské mysteriózní drama Ada. Foto: KVIFF
Islandské mysteriózní drama Ada. Foto: KVIFF

Ada a Quo vadis, Aida? jsou filmy, které vám nedají spát. Mnohé je spojuje a v mnohém jsou také úplně protikladné. Ne ovšem v síle diváckého prožitku.

Někdy je těžké o filmech mluvit (a psát). Promlouvají k nám tak silnou a osobitou řečí, že jen nevěřícně zíráme na filmové plátno a necháváme se unášet tam, kam si filmy zamanou. Jsme v té chvíli jako vězni, spoutaní a přikovaní k filmovým plátnům. Často se toto divácké vytržení děje u festivalových filmů, které narušují různé zavedené vzorce co se formy i obsahu týče. Je tu důležité, jestli je divák vůbec ochoten přistoupit na změněná pravidla hry, na to, že bude třeba otřesen, vyveden z míry či šokován. Nové festivalové snímky v českých kinech tohle všechno nabízejí ve vrchovaté míře.

Ada a Quo vadis, Aida? do české distribuce vstupují poté, co byly k vidění na karlovarském filmovém festivalu. Na první pohled nemají vlastně mnoho společného, snad jen silnou hlavní hrdinku, která si jde tvrdě za svým. Učitelka a momentálně tlumočnice Aida z bosenského snímku Quo vadis, Aida? se marně snaží zabránit tragédii srebrenického masakru, skutečné drastické události války v bývalé Jugoslávii. Těžce hledá balanc mezi profesionální prací pro lokální jednotky OSN a přirozenou touhou uchránit před krutostí a smrtí své sousedy i svou rodinu, manžela a dva dospívající syny.

María z islandské Ady se stejně marně a zdánlivě bezvýchodně snaží své mateřské touhy realizovat skrze pouto k roztodivnému stvoření, které se jednoho dne objeví na ovčí farmě, kde María žije do té doby tiše a poklidně s manželem Ingvarem. Toto její pouto je stejně divácky šokující

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější