Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Česká firma vsadila v digitálním věku na analogovou technologii, teď je největším světovým výrobcem vinylových desek

Majitel společnosti GZ Media Zdeněk Pelc prodej lisovacích strojů vždy odmítal. Foto: GZ Media
Majitel společnosti GZ Media Zdeněk Pelc prodej lisovacích strojů vždy odmítal. Foto: GZ Media

Zdeněk Pelc stál v polovině 90. let před velkým dilematem. Měl téměř po 50 letech ukončit výrobu gramofonových desek v Loděnici a soustředit se pouze na CD, nebo – byť jen z nostalgie – lisovat vinyly, dokud trh zcela nezanikne.

Zvolil druhou možnost a dnes je jeho společnost GZ Media největším výrobcem vinylových desek na světě. Letos jich vyrobí 50 milionů, příští rok dokonce 70 milionů. Poptávka po vinylech ze strany vydavatelství a hudebníků je tak velká, že kapacita současných výrobců nestačí.

Pelcova sázka na vinyl se vyplatila v novém tisíciletí, kdy se vinyl vrátil do módy, nejprve nenápadně a poté s velkou razancí. Formát, který donedávna udržovala při životě jen malá skupina DJů a dalších nadšenců, se opět stal nejprodávanějším fyzickým hudebním nosičem. Podle Pelce, držitele ocenění EY Podnikatel roku ČR, přispěla pandemie covidu k tomu, že loňský rok byl pro českou společnost nejúspěšnější v historii.

Společnost GZ Media má na trhu jedinečnou pozici také proto, že v 90. letech 20. století s poklesem poptávky mnoho konkurenčních lisoven ukončilo činnost a nové deskové lisy se přestaly vyrábět. Když nastala konjunktura, vyvinuli v Loděnici vlastní zařízení.

„V té době jsme byli jediná firma na světě, která vyráběla nové lisy, ostatní hledali vyřazená zařízení někde ve skladech a snažili se je znovu zprovoznit,“ říká Pelc v rozhovoru pro Deník N. „Ale nikdy jsme žádné neprodali. Měli jsme kapacitu a rychle jsme se stali světovou jedničkou ve výrobě vinylových desek.“

Společnost GZ Media stále nechce své tiskové stroje nikomu prodat, ale instaluje je ve svých nových pobočkách v zahraničí, včetně klíčového hudebního trhu v USA. Pelc říká, že růst poptávky po vinylu časem zpomalí a v té době bude mnohem důležitější, aby lisovny byly dobře řízeny a dokázaly efektivně fungovat.

Podle něj navíc ani desky nemusí existovat věčně, a proto se společnost zaměřila i na polygrafii. Kromě tisku vlastních kartonových obalů na vinyly vyrábí také obaly pro luxusní výrobky, jako jsou nejdražší řady whiskey Johnnie Walker.

„Vinyl se vrací, ale nemyslím si, že tu bude navždy. Procentuální nárůsty jako letos a příští rok nebudou, to ani není možné,“ říká Pelc. „Dělali jsme spoustu produktů, a když některý z nich skončil, vždycky jsme našli východisko a začali s něčím jiným. To je případ polygrafie. Obaly budou vždy potřeba.“

Loňská pandemie přinutila lidi zůstat doma, takže se více dívali na filmy nebo poslouchali hudbu. Poslouchali také nový vinyly?

Na 100 procent poslouchali, protože loňský rok byl pro nás nejúspěšnější v historii. Souvisí to ale také s tím, že každá krize stála na počátku našeho úspěchu. Když v roce 2008 přišla velká finanční krize, hráli jsme v té době druhou ligu. Kdybych tehdy šel do Microsoftu, nedostal bych se přes vrátného. Ale v době krize má management nůž na krku, musí snižovat náklady, a tak je ochoten naslouchat tomu, kdo mu přinese stejnou kvalitu za lepší cenu. A tak jsme si otevřeli dveře do Premier League.

V době covidu se umělci nemohli živit koncerty, nemohli ani chodit ven, takže seděli doma, skládali a někde se to muselo vydat. Lidé to měli stejně, také seděli doma a pouštěli si k tomu hudbu. Minulý rok přinesl obrovský boom vinylových desek a ten pokračuje.

Hodně investujeme, stavíme nové továrny v USA, plánujeme zvýšit výrobu vinylů o 200, 300 procent. V Loděnici jsme již poměrně velcí, ale stále očekáváme, že zde porosteme o 30 až 40 procent.

Jaký byl poměr výroby vinylů a CD, když byla továrna na počátku 90. let privatizována?

Výroba CD byla zahájena v roce 1989. Vinyl byl na vrcholu v roce 1990, tehdy jsme vydávali 14 milionů desek ročně. Ta byla určena převážně pro domácí trh, něco šlo do Ruska a několik tisíc kusů klasické hudby šlo na Západ. V roce 1994 deska prakticky zemřela, dělali jsme jich asi 400 tisíc ročně.

Vašimi klienty byly tehdy pouze undergroundové taneční labely?

Ano, například také tvrdý rock. Nonkonformní lidé, kteří nikdy nešli s hlavním proudem. Vypadalo to na konec. Nakonec jsme to neudělali, protože jsme zvažovali každé pracovní místo. Navíc jsem tu od roku 1983 vyrůstal na vinylových deskách, nechtěl jsem to tu zavřít. Tak jsem řekl, že ji zavřeme,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější