Máme pocit, že stáří není důležitá kapitola. Empatie chybí všude, říká socioložka
V českých nemocnicích chybí podle socioložky Lucie Vidovićové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně klientský způsob uvažování o člověku. „Raději jako společnost nakoupíme tanky, než abychom vybudovali hezkou léčebnu dlouhodobě nemocných,“ říká odbornice na stáří.
Jaké sociální aspekty hrají roli v tom, jestli člověk skončí v nemocnici?
V našich kulturních podmínkách se v nemocnici ocitne naprostá většina z nás téměř bez ohledu na titul nebo pohlaví minimálně dvakrát za život, a to při narození a při umírání. Ale pokud tyto dva body vynecháme, má na zdravotní stav velký vliv třeba pohlaví nebo vzdělání. A to včetně toho nejzásadnějšího projevu – naděje na dožití.
Nevíme ale úplně přesně, co má ve vzdělání ten ochranný účinek. Jestli je to větší informovanost, větší schopnost práce s informacemi, širší sociální sítě a lepší schopnost je navazovat, hledat nějakou podporu. Nebo lepší platební možnosti, například možnost si kupovat lepší stravu a služby.
Tohle všechno ale zase neznamená, že v nějaké chvíli naší životní dráhy bez ohledu na vzdělání nemocniční péči nepotřebujeme. Ale statistiky třeba ukazují, že ženy v hospitalizaci tráví více dní. Nějaké sociální zdroje to tedy má.
Proč se většina lidí bojí léčeben dlouhodobě nemocných a podobných zařízení?
Důvody mohou být v systému, jakým jsou financované. Jako společnost si raději kupujeme nějaké tanky, než abychom vybudovali hezkou léčebnu dlouhodobě nemocných.
Další problém je, že špatná pověst předchází realitu. Ne všude je to stejné. Někdy je to jen naše představa. Lidé si vytváří hororový scénář, démonizují si tyto služby, což
