Režisér David Drábek: Hrozně by mě bavilo být prezidentem. Naučil jsem se být duchem přítomen
Divadelní režisér David Drábek vydal svoji první prózu. Jeho Ochechule je kniha o posmrtném životě. Drábek upozorňuje na to, že jde o autobiografické dílo, ačkoliv on sám zde vystupuje jako pudink. Jako obstojně poživatelný pudink.
V našem rozhovoru mluvíme například o:
- posmrtném životě ve formě želé
- chuti psát o tlustých holkách
- umění být duchem přítomný
- politicích bez hloubky
- terapeutické roli divadla
Psal jste mi, že kniha Ochechule je pro vás velmi důležitá. Kladu si otázku, co to pro vás znamená, protože před každou divadelní premiérou se tváříte stejně a jste toho plný, jako by to byla fatální záležitost vašeho života…
Ano, ano! To miluji na divadle. Pocit, že jde o všechno na světě. A vědomí, že nejde vlastně vůbec o nic. Ta kombinace je zvráceně opojná. Čím jsem starší, tím méně kolem premiér rapluji. Jak říkal Zrzavý: „Umění je především hra, velká božská hra, ale přece jen hra.“
Teď je to možná opravdu fatální, protože Ochechule je z velké části autobiografická.
Ano, je to přímo o mně, jsou to paměti, které začínají dost netypicky mou smrtí a jdou dál. To mě při mé hravosti strašně baví. Ale víte, tu významnost to má ještě z jiného, asi dost pochopitelného důvodu.