Triumf s nápisem „čeština“ na zádech. Czechia se na dresy prosazuje pomalu a stěží
Česko, v angličtině Czechia, v němčině Tschechien, v ruštině Čechija. Oficiální jednoslovné názvy pro Českou republiku jsou od července 2016 zapsané v seznamech OSN. Podle doporučení státu by je měli ve světě používat a propagovat hlavně sportovci a sportovní svazy. Přesto tak ve většině případů nečiní. Navzdory memorandům, v nichž se k tomu už před čtyřmi lety zavázali.
Důvodů, proč se Czechia neujala, je několik. Sportovci, stejně jako řada občanů, nejsou na jednoslovný název zvyklí, nebo se jim rovnou nelíbí. Navíc v poslední době podpora politiků k tomuto označení značně zeslábla. Je vlažná až nijaká, protože jim to nepřináší žádné politické body. Spíš naopak. Některé sportovní svazy navíc čekají na jasné nařízení státu, „manuál“, jak název Česko/Czechia užívat. Jiné čekají, že se stát rovnou postará o finanční podporu a zaplatí jim nové dresy, výzbroj a výstroj.
Fakta však hovoří jasně. Už v roce 2015 podepisuje Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru (ČOV), s ministerstvem zahraničí memorandum, v němž se píše, že výbor bude podporovat užívání jednoslovného názvu „Česko“ v cizojazyčných ekvivalentech tam, kde je to vhodné. O rok později, před Eurem 2016 ve Francii, podepisuje Miroslav Pelta, tehdejší předseda Fotbalové asociace ČR (FAČR), s ministerstvem podobné memorandum. Píše se v něm, že se čeští fotbalisté zavazují podporovat užívání jednoslovného názvu „Česko“ v cizojazyčných ekvivalentech tam, kde je to vhodné, a v koordinaci se sportovními asociacemi dalších odvětví a ČOV.
A tehdejší ředitel komunikace FAČR Ondřej Lípa v červnu 2016 oznamuje, že už je jasné, že fotbal i ostatní sporty budou užívat Česko/Czechia. Ale že potřebují od státu, nejlépe od „svého“ ministerstva školství, jasné rozhodnutí, od kdy tomu má být. A také že chtějí „manuál“, jak tento název správně využívat.
Ministerstvo školství však už
