Etzler v nové knize ukazuje stinné stránky čínské každodennosti
Pokud bychom chtěli Tomáše Etzlera zařadit do tradice českých cestovatelů do exotických krajin, nijak zvláště z ní nevybočuje: nejprve nadšení, poté zklamání. Jeho nová kniha přináší silné svědectví o současné Číně.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Rozloha Pekingu je téměř jedenáctkrát tak velká jako rozloha Prahy; přední pekingské třídy se vyrovnají trojnásobné šířce Karlova mostu. Bývají tak přeplněny, že se jimi jezdec může jen stěží prodrat.“ Takto o Pekingu psal roku 1717 jezuitský misionář Karel Slavíček, který byl jedním z mnoha českých cestovatelů, kteří jej po staletí navštěvují.
S Pekingem si přitom příchozí z Čech či obecně Evropy spojovali hlubokou úctu a respekt k Říši středu, nebo naopak zvláště v 19. století aroganci, korupci a tajnůstkářství vládnoucích čínských vrstev.
Jedním z Čechů, kteří v Pekingu žili a vydali o něm a celé čínské zemi silné svědectví, je nejnověji Tomáš Etzler, významný a zkušený český novinář. Pracoval v nejméně šedesáti zemích na pěti kontinentech, přičemž jeho kariéra prošla řadou překvapivých zvratů. Jak se jako ostravský rodák dostal do Ameriky, kde udělal úspěšnou kariéru v CNN, a jak z jejích služeb náhle vystoupil, podrobně vylíčil Jindřichu Šídlovi v rozhovorové knize Kdo ví, kde budu zítra. Nyní vydal už svoji samostatnou memoárovou knihu Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?, v níž detailně líčí, co následovalo po jeho odchodu ze CNN; neboli časově zřetelně ohraničený úsek svého života, který strávil v Číně.
Prvotní nadšení a brzké zklamání
Na počátku je radost z nového milostného vztahu se švýcarskou novinářkou Barbarou, jež byl příčinou opuštění CNN. Do Číny se přesouvá (nově coby zaměstnanec České televize) právě za ní.
Ruku v ruce s tím jde i počáteční nadšení z dynamicky se rozvíjející země, nastupující světové supervelmoci. V Číně měl prý zpočátku pocit, že se mu před očima odehrává něco historického, jakási převratná změna, která promění svět. „Těch lidských příběhů, těch životních osudů, co se tady dá najít!“ sliboval si.
Etzler byl přesvědčen, že modernita, kterou této zemi přinesl obrovský ekonomický rozvoj přímo „bijící do očí“ každého návštěvníka Číny, musí nutně
