Most! přitahuje naši pozornost. K tomu, s čím nechceme mít nic společného, před čím zavíráme oči
Polemika Romana Proroka: Koktejl drsného a nekorektního humoru (a tu a tam probleskující něhy a pochopení), těžící mimo jiné z předsudků vůči lidem jakkoli jiným, může někomu otevřít oči a – pravda – jiného ve stereotypech utvrdit. A třeba taky ne. Třeba se někdo za své předsudky jen potichu zastydí.
Patřím k těm, které seriál Most! nadchl. K místu, kde se odehrává, mám hluboký osobní vztah. V Mostě jsem se narodil, vyrůstal a pracoval. Dodnes tam jezdím za velkou částí rodiny. Most i jeho problémy docela dobře znám. Proto oceňuji, že seriál Most! vznikl, že ho natočila právě Česká televize a že má tak nevídaně kladné přijetí. Napříč společností. A ke všemu asi nejvřelejší přijetí v Mostě samotném. Lidé říkají: Jo, přesně tak to u nás chodí. Jistě s vědomím, že jde někdy o nadsázku, která charaktery, vztahy, postoje, děje zesiluje, a tím je účinnější.
Most! se může jevit jako pouhá nekorektní taškařice plná zažitých stereotypů, u níž si občas někdo i „cvrnkne do trenek“. Ale právě tím poutá pozornost k něčemu, s čím mnozí z nás vlastně nechtějí mít nic společného, čemu se vyhýbáme a před čím zavíráme oči, ale co při tom všem je – ať chceme, nebo ne – naší součástí a má i svůj ohromný vliv na to, co a proč se tu dneska děje.
Na první pohled je to okrajový, formou i obsahem „exotický“ sociální mikrokosmos. Lze namítnout, že podobných sond bylo natočeno už hodně a s mnohem vyššími uměleckými ambicemi. Ale málokterá z nich, kromě festivalových cen, přitáhla takovou pozornost a ohlas jako Most! A tady přidávám k titulu ještě jeden vykřičník.
Nejde jen o Most, ale…
Zaujal mne už první díl, zpočátku ze zcela povrchních důvodů. Těmi byla autentičnost vykreslení místa, postav, jejich povah a postojů. Lidé, kteří tu žijí obyčejný a ne moc úspěšný život zatížený předsudky, kteří však nemusí a nutně ani nejsou typičtí jenom v Mostě, ale v jakémkoli jiném místě, Prahu nevyjímaje! Co je tu však přece jen typičtější, je komplikované soužití etnických Čechů s romskou menšinou, zde exponované zejména chanovským sídlištěm, což byla do nebe volající hloupost, neřkuli zločin sociálního inženýrství 70. let minulého století.
Ačkoli sami autoři se k tomu moc nehlásí s tím, že jde o marketinkový produkt České televize, vrtal mi v hlavě slogan seriálu: „Mají se rádi, ale ještě o tom nevědí.“ V prvním díle tomu vůbec nic nenasvědčovalo. O to větší byla moje zvědavost, kterou seriál každým dalším pokračováním (dosud jsem viděl pět dílů) postupně naplňuje a zatím i uspokojuje.
Až do přečtení některých ohlasů, které seriál obviňují z jakési legitimizace stereotypů, by mě něco takového nenapadlo. Vím, je to tenký led. Nemá žádné jednoduché řešení. Autoři se zjevně a programově na nějaké ohledy vůči bílým, Romům, transsexuálům a dalším prostě vykašlali a udělali dobře. Pokud by se totiž měli neustále rozhlížet, zda se náhodou někoho nedotknou (zajímavé je, že obvykle těch, kterých se to vůbec netýká),