Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Když se dva dívají na totéž, nevidí totéž. U seriálu Most! to platí dvojnásob

Polemika Angeliky Bazalové: Hlášky z právě vysílaného seriálu Most! se v této zemi už pomalu stávají součástí každodenní verbální interakce. Každý nový díl je probírán po hospodách, během pracovní doby či u rodinného krbu. Je vtipný, ale zároveň se u něj utvrzujeme ve svých předsudcích a stereotypech.

Psal se rok 1998 a do té doby relativně konsenzuální a stále ještě nadějeplná česká společnost narazila při svém tažení za lepšími zítřky hlavou do zdi. Do zdi v Matiční ulici. A tehdy to asi začalo. Nebyla to prezidentská volba ani Babiš. Byl to právě vztah k Romům, který poprvé nalinkoval budoucí hranici mezi dvěma nesmiřitelnými tábory v české společnosti. Hranici, která se časem změnila v příkop, ba přímo propast. K Romům postupně přibyla další témata – namátkou třeba Zeman, Klaus, Kalousek nebo vztah k EU, k Rusku, k USA, k NATO…

Zápas zaprodanců, eurohujerů a intošů proti lůze, náckům a rusofilům rok od roku nabíral na obrátkách, když tu náhle… objevil se nad propastí Most! Televizní seriál, který oba tábory jakoby zázrakem spojil. Na první pohled se zdá, že se autorům podařilo nemožné. Smíchy u něj řičí intelektuálové i hospodští povaleči. Zemanovi pohrobci i Schwarzenbergovi pankáči, Babišovci i Kalouskovci… Zkrátka kavárna i lůza náhle našla společnou řeč – kameňáky z Mostu.

Odlišný úhel pohledu nabízí ve své polemice s titulkem Most! přitahuje naši pozornost. K tomu, s čím nechceme mít nic společného, před čím zavíráme oči dokumentarista a mediální poradce Roman Prorok.

Bodejť by ne. My Češi jsme přece národ švejků a srandu si umíme dělat i na šibenici, že ano? Z facebookových komentářů náhodně vybírám:

Humor je lék.
Důležitý je nebrat se vážně.
Tento seriál udělal za měsíc pro Romy víc než vládní zplnomocněnci za celá léta.
Hlavně se neposrat.

Na Facebooku vznikla dokonce stránka s názvem Snědá tíseň, která během dní nabrala tisíce fanoušků. Naděje na otupení hran humorem ovšem začínají brát za své, když zjistíme, že „nejvtipnější komentáře“ na této stránce tvoří emotikon hnědé opice a nejmilejší označení pro Romy je cikorka. Do mysli se náhle začíná vkrádat obava, jestli tady není přání spíš otcem myšlenky.

Terčem jsou menšiny všeho druhu

Zastánci seriálu z řad intelektuálů na scénáři oceňují hlavně to, že nakládá všem stejně. Černým i bílým. Většině i menšinám. Jasně, Cikáni jsou sice vykresleni jako nefachčenka tyjící z našich daní (Luďane, říkal jsi dotace?), cikánský děcka kradou jak straky, Žaneta je šlápota a Franta je výjimka, která nás utvrzuje v tom, že nejsme rasisti…

Ale pozor – dodávají jedním dechem – seriál nešetří ani „bílé“. Třeba Ilona – hysterická ex vysazená na prachy, farář – pomatený černoprdelník a ožrala a hospodský Eda – zakuklená buzna.

Problém je v tom, že tito seriáloví hrdinové jsou sice bílí, ale nejsou „většina“. Jsou to spíš reprezentanti nejrůznějších menšin, ze kterých je sranda dělat si srandu. Jediný představitel menšiny, který od scenáristů dostal pardon, je transsexuálka Dáša, dříve Pavel. Ale ani ona svou sympatickou roli nedostala úplně zadarmo. Když si zrovna nedělá selfíčka či neřeší svou novou identitu, aspoň si teploušským hlasem povídá se svým psiskem.

Luďan je náš!

Tu skutečnou většinu reprezentuje hlavní hrdina Luďan. Jenomže kdo je vlastně Luďan?

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

seriál Most!

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější