Venezuela je jako dům, kde vám drží pistoli u hlavy a nepustí vás ven, říká spisovatel

Rodrigo Blanco Calderón je uznávaný venezuelský autor, který od roku 2015 žije v exilu. V rozhovoru pro Deník N mluví o tíze každodennosti v rozvrácené zemi a pokrytectví části západních intelektuálů.
Ve svém textu Černé slzy Venezuely, který vyšel v německém Süddeutsche Zeitung (španělsky zde), jste napsal, že se vaše práce univerzitního pedagoga „omezovala na zkoušení nových doporučení, jak přežít“, které spolu sdíleli obyvatelé Caracasu. Jak přežije člověk v současné Venezuele?
Ve Venezuele se každodennost vyčerpává prací na tom, vydělat trochu peněz. Zbytek času potom ztratí člověk stáním ve frontě, aby koupil potraviny, a kouzlením, aby získal léky, které nejsou v lékárnách.
Dál člověk řeší, že už mu týden neteče voda a nemá se jak umýt, ale stejně musí do práce. Jak zaplatit účty nebo co dělat s internetem, který vypadává.
Jde tedy o velké množství velmi těžkých překážek, které tvoří venezuelskou každodennost a dělají život vyčerpávajícím.
Bezvýchodnost situace, která byla v zemi cítit ještě v prosinci minulého roku, vedla například také ke zvýšení počtu sebevražd. Míra stresu a traumatičnosti způsobená nezodpovědnou vládou je neuvěřitelná. Do hloubky to může pochopit jen někdo, kdo v té zemi žije.

Kdy začal být život ve vaší zemi takový? Přišlo to postupně?
Maduro je často vnímán jako někdo, kdo zradil odkaz Huga Cháveze – jako kdyby se Chávezova vláda tolik lišila. S tím nesouhlasím. Myslím si, že Madurův režim je logickým důsledkem dusícího systému vládnutí a hospodářství, který vytvořil Hugo Chávez.
Tento systém začal například vyvlastňováním firem, které nerozlišovalo a které postihlo i výrobu věcí