Předvolební debaty v Česku jsou gladiátorské zápasy, cílem je pohanět protivníky, míní experti
Finále předvolební kampaně prošpikovaly televizní debaty. Ty jsou pro politiky i ve věku sociálních sítí účinným způsobem, jak oslovit statisíce lidí. Jakou měly letos úroveň a jakou taktiku v nich jednotliví lídři zvolili?
Jeden byl nezkušený, ale opálený a sršel energií, ten druhý se zotavoval z virózy, nebyl oholený, vyspalý a podle historiků mu ani neseděl oblek. Psal se rok 1960 a Spojené státy zažívaly dnes už legendární, tehdy ale první prezidentskou debatu. Ta se dnes v učebnicích žurnalistiky používá mimo jiné jako ukázka toho, co, jak a proč může ovlivnit divácké hodnocení.
Ti, kteří debatu tehdy poslouchali ze svých rozhlasových přijímačů, považovali za přesvědčivějšího republikána Richarda Nixona. Jenže pro diváky u televizních obrazovek, kteří pracovali i s vizuálním dojmem, byl vítězem debaty John Fitzgerald Kennedy.
„Zvítězil možná nikoli kvůli vzhledu svého soupeře, ale hlavně kvůli tomu, že mluvil přímo k televizním divákům, nikoli k novinářům, kteří kladli ve studiu otázky,“ myslí si Josef Mlejnek, politolog z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Od té doby se z toho podle něj stal úspěšný recept. „Promlouvat hlavně ke své cílovce a na rozdíl od stále ještě gentlemanských 60. let co nejvíce