Co se stane, když státy násilně přeskakují některé etapy dějinného vývoje? V Rusku se to už ukázalo, na řadě je Čína
Esej Michaela Romancova: U vědomí skutečnosti, že Čína, jakkoliv svým specifickým způsobem, zatím vždy následovala trajektorii ruského vývoje, je namístě si položit otázku: jak moc je (ne)pravděpodobné, že se za několik (desítek?) let Čína ocitne tam, kde je dnešní Rusko?
Letošní začínající podzim mi díky knihám Tomáše Etzlera „Novinářem v Číně“ a Alexandra Mitrofanova „Mrazík s pendrekem v ruce“ přinesl dva mimořádně silné čtenářské zážitky. Důvod, proč jsem sáhl právě po těchto dvou knížkách je prostý. Čína i Rusko patří v současném systému mezinárodních vztahů mezi nejdůležitější aktéry. Bez ohledu na to, jak moc se to komu (ne)líbí, představuje Čína mocnost na vzestupu a Rusko na sestupu.
Tomáš Etzler do Číny přišel jako někdo, kdo
