Čeští expremiéři si odnášejí do byznysu tajné informace i cenné kontakty. Musím si vydělat na živobytí, vysvětluje Nečas
Bývalý premiér Bohuslav Sobotka hned po konci své politické kariéry začal radit českým a zahraničním firmám a v říjnu vedl podnikatelskou misi do Číny. Jeho případ tak znovu nastoluje otázku, nakolik je problematické, že vysoce postavení politici se všemi svými kontakty odcházejí do soukromého sektoru.
Bohuslavu Sobotkovi se v letošním roce výrazně změnil profesní život. Po dlouhých letech skončil v nejvyšší politice a vydal se do soukromého sektoru, jak nedávno zjistil Deník N. Nově podle svých slov radí českým i zahraničním firmám, a v říjnu dokonce vedl na žádost bývalé čínské velvyslankyně podnikatelskou delegaci do Číny.
Sobotkův případ znovu otevřel závažné téma: odchody vysoce postavených politiků – a zejména premiérů – ze státní sféry do soukromého byznysu.
Předsedové vlád se ve funkci seznamují s nejcitlivějšími utajovanými informacemi, které se nemají dostat na veřejnost, a už vůbec ne do rukou cizích mocností. Kromě toho přicházejí do kontaktu s řadou důležitých lidí. Podle odborníků by proto nebylo od věci začít přemýšlet o tom, jak končící vysoké politiky ve státních službách udržet. U českých premiérů se to až na pár výjimek nedaří, přitom na Západě je trend opačný. Českou republiku od doby jejího vzniku vedlo celkem 12 premiérů včetně Andreje Babiše. Hned pět jeho předchůdců po odchodu z nejvyšší funkce odešlo do soukromé sféry.
Najít jim místo, aby neměli roupy
Bývalý ministr vnitra a ředitel civilní rozvědky František Bublan odchody takto vysoce postavených osob do byznysu vnímá výrazně negativně. „Nesou mnoho informací, stát do nich hodně investoval. A je lepší, bez ohledu na pověst, aby zůstali pracovat pro stát,“ říká Bublan, podle nějž by se odcházející premiéři mohli uplatnit třeba v diplomacii.
Podotýká, že se nejedná jen o předsedy vlád. „Před lety jsem to řešil v jiné souvislosti. Je to stejné jako u šéfů zpravodajských služeb, kteří jsou v zahraničí využíváni v diplomacii. Je to daleko lepší, než aby se z nich stali zaměstnanci oligarchů nebo nějakých soukromých subjektů jako třeba Schröder,“ uvádí Bublan příklad bývalého německého kancléře, který skončil ve službách ruské ropné společnosti.
Podobně se na to dívá i další bezpečnostní expert, bývalý poslanec KDU-ČSL Ivan Gabal. „Raději bych expremiéra viděl jako člověka, co učí na vysoké škole či dělá v think-thanku,“ podotýká.
Také politolog Josef Mlejnek je přesvědčen, že by politická většina měla bývalé premiéry nominovat do funkcí, v nichž by mohli dále sloužit státu. „Na Západě vysocí představitelé častěji zůstávají v politice nebo se pro ně najde místo ve státních institucích,“ říká Mlejnek.
„Umím si představit, že by byli nominováni na nějakou ambasádu, velvyslanecký post je důstojné místo pro další práci pro stát. Případně by mohli začít přednášet, jak je to běžné na Západě. Mohou být navrženi do nějaké mezinárodní instituce nebo pracovat v představenstvu polostátní firmy a tak dále. Je celá řada míst, kde mohou důstojně působit, aby neodešli a neměli roupy uplatňovat získané informace a kontakty v soukromém byznysu,“ říká Mlejnek. Zároveň podotýká, že udržet premiéra ve státní sféře není jednoduché, když to ostatní politici nechtějí.
Česká politická realita
A to může být v českých podmínkách kámen úrazu.
