Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dnes slavíme Den hangulu, podle hrdých Korejců nejkrásnějšího a nejdokonalejšího písma na světě

„Svislá čárka, to je člověk. A kruh znamená nebesa. Pokud jde o souhlásky, základních pět jich odpovídá pěti prvkům:“ zemi, vodě, ohni, kovu a dřevu. A přesně ukazují na místo, kde vznikají: třeba písmeno pro hlásku M (čtvereček) se podobá zavřeným ústům. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N
„Svislá čárka, to je člověk. A kruh znamená nebesa. Pokud jde o souhlásky, základních pět jich odpovídá pěti prvkům:“ zemi, vodě, ohni, kovu a dřevu. A přesně ukazují na místo, kde vznikají: třeba písmeno pro hlásku M (čtvereček) se podobá zavřeným ústům. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Vypráví se, že v Koreji kdysi žil veliký a moudrý král. A protože byl též dobrotivý, zželelo se mu prostých poddaných, kteří živořili bez čtení a psaní, a vymyslel jim písmo moudré tak jako on sám. Písmo se znaky, co do sebe zapadají jako zoubky zipu; které se „chytrák naučí, než skončí ráno, a hlupák zvládne za týden“. Vymyslel hangul. Nejpromyšlenější a nejkrásnější písmo na světě. Tak hodné obdivu a slávy, že má dokonce vlastní státní svátek. A ten čas zrovna nastal: Den hangulu se slaví právě dnes, 9. října.

Ale teď se ještě vraťme na začátek, k pramenu vyprávění. A rovnou si upřímně přiznejme, že není vždycky pravda, co se říká. Však to znáte – ono se toho napovídá! Zejména když jde o národní legendy.

Očividné je, že to písmo existuje. Na světě den co den propojuje přes sedmdesát milionů lidí, a to mluvíme jen o Korejcích z poloostrova a nezapočítáváme ani diasporu, ani další miliony napříč světem, co se korejsky naučili anebo se učí.

Už méně očividné (protože subjektivní) je, že to písmo skutečně krásné je. A že jeho krása roste s hloubkou pohledu, který mu věnujete. Jelikož – a to už očividné není, ale odhalí se to při bližším zkoumání – se řídí jednoduchým, a přitom komplexním řádem, prosyceným symbolikou.

Pamatuji si, jak jsem s hangulem poprvé přišla do víc než letmého styku; je to už mnoho let zpátky. Přijela jsem tehdy na studia do Číny a v maličké korejské restauraci nedaleko od koleje, kam jsme se spolužáky zašli pár dní po příjezdu na oběd, jsem se zadívala na písmem ozdobenou stěnu.

Čím víc jsem na ni zírala, tím víc mě to mátlo. Struktura jako čínský znak, ale namísto rozličných složek (na které jsem byla zvyklá z čínštiny a pomáhaly mi mezi znaky rozlišovat a chápat jejich význam) přede mnou defilovaly samé kroužky a čárky. Někde spojené, někde ostré jako zlomený tah, ale pořád se opakující. Jak se v tom propána dokážou vyznat? lámala jsem si hlavu a hangul mi plul před očima. Nerozuměla jsem mu, přesto mě okouzlil. Zdál se mi nádherný.

Teď dávno vím, že ty kroužky a čárky jsou ve skutečnosti

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Východní Asie

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější