Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Premiér Babiš si hlavní roli vzít nenechal a Benešová se Schillerovou jsou výborné jako křoví

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Labyrintem výroků a činů pana Babiše, ale i dalších politiků, a to v podání našich autorů, komentátorů, reportérů i zahraničních zpravodajů, vás zkusí provést bez úhony spíše na duši než na těle Petra Procházková.

A jsme zase slavní. To je jedno proč, ale když má někdo premiéra na titulkách světových novin, hrdosti se neubrání. I když se tentokrát Andrej Babiš ocitá v koláži Guardianu v jednom chumlu spolu s takovými výtečníky, jako jsou vůdci afrických či východních velmocí, například Ázerbájdžánu – hlavně, že tam je. Výsledek práce investigativního mezinárodního týmu novinářů, která vejde do dějin žurnalistiky, korupce a oligarchie pod názvem Pandora Papers, je ten, že tady máme pár dnů před volbami další kauzu, jejímiž hrdiny jsou miliardy dolarů, offshory, daňové úniky, východní diktátoři a jejich vykutálení kamarádi a také náš pan premiér.

Skvěle výsledky šetření Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů popsala česká investigativní esa z Investigace.cz v článku Pandora Papers: v hlavní roli Andrej Babiš a skryté nákupy za stovky milionů. A Pavla Holcová nám to ještě jasně a přehledně i díky zvídavým dotazům Filipa Titlbacha shrnula v dnešním podcastu Studio N. Kdo si ho chce poslechnout v autě, radím zastavit. Mohl by se vám roztřást volant lítostí, rozčilením nebo v případě řidičů-cyniků i zoufalým smíchem.

Kdo by snad pochyboval o tom, že ve všem je pan Babiš zase nevinně a že jde o komplot, kampaň a podlý útok nepřátel, kteří se často skrývají v rouše novinářském, nikoliv beránčím, může se ujistit o bezúhonnosti předsedy české vlády s pomocí prohlášení jeho holdingu Agrofert, který v zájmu objektivní žurnalistiky samozřejmě přinášíme také. Poctivě daníme každou korunu se tvrdí ve stati, kterou v článku zpracovala Eliška Hradilková Bártová. V něm upozorňuje, že k „vlastnictví offshorových firem ani ke zmíněným domům se premiér nepřihlásil v žádném z majetkových přiznání“. Lze ho s trochou empatie pochopit. Proč dráždit obyvatele Bruntálu či Ústí nad Labem. Navíc, jak vzkazuje našim čtenářům holding Agrofert, vše to je nepodložené a staré. Nákupy, převody a další transakce Babiš uskutečňoval v době, kdy ještě nebyl v politice, takže se přece mohl chovat stejně jako ti byznysmeni, které za jejich nemorální způsoby kritizoval, kvůli kterým se obětoval a nyní dře i o sobotách a nedělích ve prospěch českého voliče.

Nakonec všichni, kterých se kolegyně Hradilková Bártová ptala, tvrdili, že postupovali legálně, podle zákonů, nic neprali, ani peníze, ani špinavé prádlo. Takže se nemají čeho bát. Snad jen pověsti. Ani amorální chování a systematické lhaní totiž nemusí vést vždycky před soud. V některých zemích, a ta naše mezi ně zjevně patří, vás dostane dokonce do čela státu.

Andrej Babiš se prezentuje jako bojovník proti korupci, offshorům, nekalým podnikatelským praktikám. A něco o tom asi skutečně ví. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Ne všichni se chtějí prokousávat složitými texty, a pro ty připravil Kirill Ščeblykin takový slovníček: Čeho se měl premiér dopustit a co mu může hrozit? Babiš a Pandora v otázkách a odpovědích. Je to skvělé a přehledné. A nejde o žádný lynč nebo soud. Jen o shrnutí faktů, s nadhledem a bez politického angažmá, takže se při čtení tohoto článku nezhroutí a nerozzuří ani věrný volič premiéra.

Už aby ty volby byly…

Kromě skandálu s offshory, vilami a podezřelými půjčkami se Babišovu týmu povedlo vyvolat ještě jednu aféru. Ochranka premiéra je hrubá na novináře, ba co víc, na novinářky. A na některé své vybrané akce nechce pustit některé vybrané novináře. Mj. se premiérův bodyguard choval hrubě i k reportérovi z BBC. Jak ve svém komentáři Odstrkovat novináře nepomůže, Babiš musí svůj stamilionový offshorový pingpong vysvětlit píše Jan Moláček, takto se nechová člověk, který nemá co skrývat. Co, to se možná ještě dozvíme, zveřejněno nebylo zdaleka všechno. Pro nás je ale teď důležitější, jak nová zjištění zasáhnou voliče. Možná nijak. Což by podle Moláčka bylo to nejhorší zjištění ze všech.

Možná českou lhostejnost k mravní úrovni našich nejvyšších představitelů napomáhají udržovat v módě i výroky lidí, kteří by měli být výspou morální bezúhonnosti a v popisu práce mají mj. bránit nejen zákon, prosazovat právo, ale i dbát na vlastní obraz v očích občanů. „Celé je to podezřelé, zase to vyšlo před volbami. Není důvod ke kontrole, říká Benešová k Babišovi v kauze Pandora Papers.“ Kolega Lukáš Prchal se pokusil naši ministryni spravedlnosti po telefonu rozpovídat, ale než stačila říci něco moudrého, položila telefon. Stačila jen sdělit občanům, že vody offshorů Babiš brázdil předtím, než vplul do zátok politických. Takže není co řešit.

Vzkaz voličům je to poněkud problematický od strážkyně práva – politici si ve volném čase mohou dělat, co chtějí, a popotahovat je za to nikdo nebude. Nakonec zákon opravdu možná premiér ještě jako podnikatel nepřekročil. Nakupování zámků, vil a převádění milionů sem tam přece trestné není.

Premiér Andrej Babiš uvedl do funkce ministryni spravedlnosti Marii Benešovou. Foto: ČTK

Pro paní Benešovou je mnohem závažnější zjištění, že kauza vyplula na povrch těsně před parlamentními volbami v Česku. Naznačuje, že to nemusí být náhoda. Jenže pokud se stovky novinářů z celého světa opravdu spikly proti našemu premiérovi, je třeba kolem něj utvořit kruhovou obranu. A být na něj patřičně hrdý. Protože tentokrát je ve výstupech dokumentů zvaných Pandora Papers očerňován snad ještě více než mocný ruský prezident Vladimir Putin.

Oba politici ale ze svých průšvihů spíše těží, než že by se pod návalem útoků novinářů a nepřátelských tajných služeb hroutili. Jak se s poslední aférou vyrovná Babiš, se ukáže o nadcházejícím víkendu, a podle Jana Tvrdoně to bude Drama až do konce. V analýze autor konstatuje, že hnutí ANO zůstává favoritem, ale zároveň oslabuje a na nervózních reakcích pana premiéra je leckdy znát, že už by nejradši, aby se volilo zítra. Čím více času, tím větší šance na nějakou fatální chybu.

Nepříliš se daří před volbami šířit svými výroky, gesty, posty na sociálních sítích a rozhovory ovzduší důvěry nebo alespoň zdání kompetentnosti pravé finanční ruce premiéra, ministryni financí Aleně Schillerové. Nejdříve ji guvernér České národní banky Jiří Rusnok označil za osobu, která svému oboru naprosto nerozumí, v rozhovoru kolegy Jana Úšely si přisadil ještě jeho předchůdce Zdeněk Tůma. „Schillerová neměla na ČNB vůbec reagovat. Za vysokou inflaci může i politika vlády, říká exguvernér.“ A dal premiérovi, ministryni i dalším politikům cennou radu, která ovšem přišla krapet pozdě: do rozhodování bankéřů z ČNB se raději nemíchejte.

Asi mnohem raději než vidět ministryni Schillerovou s pávem by o ní volič a občan četl, že je kompetentní a rozumí kromě ptáků a přelivů i financím. Foto: Instagram Aleny Schillerové

My máme volby před sebou, politici na sebe řvou, média šílí, nervozita stoupá a ceny též. V Německu se přes hlasování již přehoupli a teď se náš německý zpravodaj Pavel Polák ptá: „Kdy bude německá vláda? Povolební oťukávání se rozjelo naplno, jisté není nic.“ A vykresluje situaci, ve které jsou naši sousedé a ve které se asi ocitneme za pár dnů i my. I u nás o mnohém rozhodnou ti malí. Jen těch možných koalic, se kterými by člověk s klidem usínal a svěží vstával, je u nás o něco méně než v německém povolebním rybníčku.

Pojďme raději do zahraničí, kde se také dějí věci nepříliš povzbudivé. Jinak bychom mohli propadnout pocitu, že jsme na tom s naší politickou elitou hůř než jiní. Od sebemrskačství nás může zachránit skandál francouzský. Tisíce pedofilů v církvi, tisíce děsivých příběhů popisuje naše spolupracovnice Zuzana Hevler. I tato aféra je založena na mnohostránkové zprávě a její čtení není vůbec veselé.

Tak nakonec přece jen něco k popukání, i když s tématem Babiš a jeho finanční vykutálenost toho má Jens Haaning společného víc, než by se na první pohled zdálo. Eliška Černá v článku Umění, nad kterým zůstává rozum stát, popisuje, jak dánský výtvarník prohlásil za umělecké dílo zabavení peněz galerii. Prostě fórek. Vtípek. Výtvarník si od galerie půjčil necelé dva miliony korun, protože potřeboval reálné bankovky, aby si je nalepil na plátno. Odevzdal bílou plochu s nápisem… „Sbal prachy a zmiz“. Peníze si samozřejmě ponechal. Nic nelegálního, žádný zákon porušen nebyl, je to možná nemravné, ale důvtipné. Hlupák, kdo se diví a protestuje. Lidi schopné takových velkých, odvážných a neotřelých činů je třeba mít ve svém čele, ne?

A co zítra na papíře?

  • V hlavní roli Babiš a jeho skryté nákupy
  • Kandidátky zblízka: Favorité vsázejí na komunální politiky
  • Nová německá vláda? Fáze oťukávání
  • Babišova éra: Úspory za léky, ale delší cesty k doktorovi
  • Lumír Kajnar: Dobrá značka, i politická, potřebuje příběh
  • FIFA znovu bez české ligy

Na východ od Užhorodu:

Jsou zprávy zásadní, důležité a s lokálním významem. Jednu takovou bych tady měla. V Moskvě dnes našli nejdelší „šlagbaum“. Typicky ruské slovo označující závoru. Byl objeven v Bohoslovském pereulku, což je další ruské zajímavé slovo a znamená „uličku mezi dvěma ulicemi“. To hned tak každý nemáme.

Ne vše, co se děje na východě, je ale zábavné. V Čeljabinské oblasti se bezdomovec chtěl ohřát a vybral si místo poněkud nevhodné – Věčný oheň. Byl ale promoklý, a tak úctu k padlým zařadil až za vlastní pohodlí. Usušil si sice nad plamenem ponožky, ale teď ho čeká soud. Ruský trestní zákoník má pro něj jeden dost nepříjemný paragraf: rehabilitace nacismu. Že mu za to ty fusekle stály…

Nakonec nelze nepřipomenout, že ve vězení v Bělorusku sedí jedna statečná žena a jmenuje se Marija Kalesnikavová. Nedávno ji běloruský soud uznal vinnou z mnoha trestných činů, mj. z toho, že chtěla svrhnout Lukašenka. Rada Evropy spolu s Nadací Charty 77 a Knihovnou Václava Havla jí udělily cenu. Zaslouží si ji. Žije v cele velké 2,5 krát 3,5 metru a hrozí jí, že v ní stráví příštích 11 let.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Názor

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější