Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Opravdu potřebujeme víc dětí na učňácích, pane Dlouhý? Čísla říkají opak

A dál? Zdroj: Library of Congress
A dál? Zdroj: Library of Congress

Analýza Patricka Zandla: Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý nedávno položil ve svém textu pro Lidové noviny řečnickou otázku, zda opravdu potřebujeme tolik gymnázií, poskytujících všeobecné střední vzdělání, když je málo řemeslníků? Tak se podívejme, jak je to ve skutečnosti.

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý nám sugeruje, že je něco ve vzdělávacím systému špatně, když mladí preferují gymnázium před učňákem a když existují vysokoškolské humanitní obory.

V momentě, kdy se v zájmu propagace zvrácené myšlenky cut-off skóre do informačního prostoru dostávají i tyto regulátorské nesmysly, si dovolím opřít se o data. Konkrétně o každoroční zprávu Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním za rok 2018, kterou vydává Národní ústav pro vzdělávání. V rámci této zprávy se vyhodnocuje úspěšnost absolventů z jednotlivých oborů.

Zprávu doporučuji pročíst všem, kdo chtějí vést zasvěcené hovory o užitečnosti studijních oborů. Plyne z ní několik věcí:

  1. Absolvent gymnázia má na trhu vždy lepší pracovní uplatnění než absolvent středoškolského oboru bez maturity a v řadě případů lepší než středoškoláci s maturitou.
  2. Nejproblematičtější profesí z pohledu zaměstnatelnosti jsou cukráři, těch je obecně nadbytek, ale po jejich rekvalifikaci nikdo z politiků či průmyslníků nevolá.
  3. Problematickou profesí jsou pomocné profese (uklízeči), gastroprofese (kde se počítá s vyšším vlivem švarcsystému), ostraha (nekvalifikovaná profese) a stavební profese (ačkoliv se tvrdí, že lidí je tam nedostatek). Proč asi? Protože vydělávají nejméně a lidi se na ně moc nehrnou…
  4. Všechny vysokoškolské studijní obory mají lepší uplatnění než středoškolské s maturitou, natož učňáky. Prakticky ve všech oborech (humanitních i technických) je nezaměstnanost blízká nule, nejvyšší nezaměstnanost je paradoxně mezi VŠ a SŠ pedagogy (což je regulovaný trh).
  5. Při porovnání výsledků nezaměstnanosti a poptávky mezi obory a kraji je zřetelně vidět, že výrazným problémem je naopak nízká mobilita zaměstnatelných v rámci České republiky. Zatímco v jednom regionu je profese přetížená, jinde má větší míru nezaměstnanosti. Jenže stěhování je drahé, dojíždění také, takže se to lidem nevyplatí tolik řešit. Je to výrazně větší problém, než kolik by přineslo uzavření humanitních oborů a povinný nástup jejich studentů na zedníky…

Tato fakta samozřejmě nacházejí své kritiky. Především se často tvrdí, že studenti humanitních oborů kvůli nedostatku pracovních příležitostí končí jako obsluha v McDonald’s. Podle zprávy je ovšem míra opuštění oboru mezi všemi obory vzdělání velmi vyrovnaná. Zhruba třetina lidí pracuje v jiném oboru, než vystudovali, výrazně méně (pětina) je to u jednoduchých stavbařských profesí, nejspíše proto, že z nich není s takovým vzděláním kam odejít. Počet absolventů humanitních studií v rychlém občerstvení bude tedy velmi vyrovnaný s elektrikáři. (A teď vážně, podle samotného McDonald’s jde u vysokoškoláků hlavně o práci při studiu.)

Co ve zprávě chybí, je průměrná míra výdělku za jednotlivé obory. Jiná zpráva Českého statistického úřadu je nabízí. Nejlépe na tom jsou nejrůznější vysokoškolsky vzdělané profese s výjimkou oboru vzdělávání (VŠ i SŠ) – a je v podstatě jedno, jestli učíte na univerzitě na humanitním oboru nebo technickém, v privátní sféře svého oboru byste se měl lépe (a živí vás hlavně soukromé melouchy a granty). Z dat ČSÚ také plyne, že výrazně hůře jsou hodnocené „administrativní a podpůrné činnosti“ a „ubytování, stravování a pohostinství“, tedy středoškolské či gymnaziální obory. Dá se obecně říct, že jako průměrný automechanik dostanete více peněz než jako běžný administrativní pracovník bez vysokoškolského vzdělání. To asi nepřekvapí.

Jen pro porovnání: stavební dělník má hrubého cca 14 tisíc korun, dělník na výkopy cca 21 tisíc, tedy stejně jako všeobecní administrativní pracovníci nebo řidič autobusu. Vysokoškolské vzdělání jakéhokoliv charakteru zpravidla znamená, že se člověk dostane k částce 30 tisíc měsíčně a více.

Jen špičkově placení řemeslníci si podle těchto dat přijdou na stejné peníze jako průměrně placení vysokoškoláci všech oborů, ale prakticky nikdy ne na tolik jako vysokoškoláci z momentálně nejpožadovanějších oborů v IT či financích. Řemeslo možná má zlaté dno, ale to je stále příjmově pod vysokoškolskými profesemi.

Učňáky zamrzly v čase

Je tu prostor pro nějaké sociální inženýrství ve smyslu direktivního komandování žáků od jednoho oboru k druhému? Teoreticky ano

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější