Festival Divadlo předvedl kolektivní sebevraždu i tragikomedii o dálnici D1
Plzeňský Mezinárodní festival Divadlo letos proběhl docela normálně, nic mimořádného se během pěti festivalových dnů nestalo. Zní to banálně, ale při vzpomínce na loňský koronavirový ročník, kdy se program hroutil jako domeček z karet, je to možná ta nejpozitivnější zpráva, jakou lze v tomto ohledu sdělit.
V normálních, bezpečně vyjetých kolejích se pohybovala i festivalová dramaturgie. Základem byla jako obvykle přehlídka domácí činoherní produkce, v mezích možností reprezentativní, doplněná několika loutkovými inscenacemi. Plus čtveřice zahraničních hostů, mezi nimiž nechybí známá jména a alespoň jeden zástupce slovenského divadla. K tomu příležitostná zpestření, letos barokní opera (L’Arianna olomouckého Ensemble Damian), studentské inscenace a také jedno místo rezervované pro domácí Divadlo J. K. Tyla.
Domácí…
Pro české soubory je pozvánka do Plzně prestižní záležitostí a obvykle směřuje do divadelně silných měst (tj. Prahy, Brna a Ostravy). Letos se kromě nich dostalo už jen na liberecké divadlo F. X. Šaldy, ve kterém Martin Františák nazkoušel další z volné série svých venkovských dramat, konkrétně adaptaci Vesnického románu Karolíny Světlé, uváděnou pod lákavěji znějícím titulem Sylva.
Celkově lze ovšem napsat, že domácí program potvrdil jistoty posledních sezon. Dvojnásobně byl zastoupen režisér Jan Nebeský (Manželská historie a Malý stvořitel) a také Tomáš Dianiška, největší hitmaker
