Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Utopie pro současnost: porazit ve volbách Babiše zdaleka nestačí. Opozice musí najít odvahu změnit samu sebe

Prosadit změnu znamená uskutečnit vize. Ilustrační foto: Adobe Stock
Prosadit změnu znamená uskutečnit vize. Ilustrační foto: Adobe Stock

Esej Jana Randáka: „Rok prožili jsme jako v čarovném snu, a probuzeni vidíme se v starém otroctví a jařmu. Co jsme chtěli, co máme?“ Vskutku truchlivě zhodnotil dnes zapomenutý novinář a politik Vincenc Vávra-Haštalský výsledky revolučního roku 1848, jenž se v prvních chvílích zdál být otevřen zásadním politickým změnám. Jenže nestojí dnes mnohý z nás při pohledu na tuzemskou (post)pandemickou a současně (před)volební současnost před stejně hořkou otázkou? Co jsme chtěli a co dnes vlastně máme?

Zkraje roku 1848 zasáhla Evropu vlna reformních hnutí a revolucí usilujících o liberalizaci a demokratizaci tehdejších poměrů. Většina české společnosti však do převratných událostí vstoupila jen s mlhavou představou o tom, jak chápat svobodu či co je vlastně konstituce alias ústava. Nutné politické osvěty veřejnosti se tehdy chopily autority ponejvíce z řad českých liberálů.

Třeba novinář Karel Havlíček Borovský kladl současníkům na srdce, že svoboda neznamená bezuzdnost, rozvážnost že není „libovolné rušení práv, okrádání jiných, lenošení, bouření“. Historik a politik František Palacký v hromadně šířeném provolání zase upozornil, že veřejnost sice získává nová práva, spolu s nimi však má nadále i jisté povinnosti. Vždyť pouze na „rozumné přičinlivosti a pořádku“ podle něj spočine požehnání Boží.

S vědomím toho, že každý popis je zároveň interpretací, nebylo ani Palackého či Havlíčkovo podání dobového dění nevinou službou formující se občanské společnosti

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Esej

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější