Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Masakr nastane, když se vysadí ryby do tůní, kde nebývaly, říká vědec. Fatální může být i račí invaze

„Mám prostě vodu rád.“ Hydrobiolog Adam Petrusek v terénu. Foto: Petr Jan Juračka, PřF UK
„Mám prostě vodu rád.“ Hydrobiolog Adam Petrusek v terénu. Foto: Petr Jan Juračka, PřF UK

„Pokud voda vydrží pár týdnů, můžete i v obyčejné kaluži někde na lesní cestě pozorovat hemžení a hopsání zvířátek. Některá se v louži vylíhnou. Přiletí vodní brouci, ploštice, pakomáři… ‚Hele, voda!‘ A začnou klást vajíčka.“ Když hydrobiolog a ekolog profesor Adam Petrusek líčí život v tůních a loužích, nemůže se člověk dočkat, až zase naprší… a neuschne. Text doprovázejí fotografie mikrosvěta pod vodou od Petra Jana Juračky.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Co mohou v tůních napáchat ryby?
  • Jak si hrotnatky vyrábějí samce a k čemu je jim trnová koruna?
  • Dá se vypěstovat pravěký korýš?
  • Proč se samice blešivce před pohlavním aktem svléká?
  • Jaký masakr může způsobit vypouštění akvarijní zvířátek do přírody?

Co je z vašeho pohledu živá a co mrtvá voda?

I taková kaluž na polní či lesní cestě ve stopě od traktoru může být až překvapivě hezky oživená, pokud tam tedy alespoň nějakou dobu vydrží. Naopak třeba chemicky ošetřené zahradní okrasné jezírko se dvěma „zlatými“ rybkami a vystlané igelitem je z pohledu hydrobiologie voda téměř mrtvá.

Bez chemie nebo dalších zásahů totiž těžko docílíte, abyste v zahradním jezírku měla pár karasů a zároveň průhlednou vodu, jdou tam totiž proti sobě dva těžko slučitelné procesy.

Mikroživot pod hladinou. V hlavní roli hrotnatka (Daphnia). Foto: Petr Jan Juračka, PřF UK

Jak to?

Pokud budete mít zahradní jezírko bez ryb, může přirozený ekosystém vodních řas, vodního mikroživota a nejrůznějších vodních potvůrek udržet vodu čistou tak, že v ní budou růst i rostliny. Když tam vysadíte ryby, ty jako predátoři zakrátko vyžerou všechny přirozené filtrátory plovoucí v planktonu, řasy se namnoží, voda bude zeleně zakalená a neporostou v ní téměř žádné vodní kytky.

Pak lze čirosti vody dosáhnout chemií a vystlat to tím igelitem. Ale to je nejmrtvější voda, jakou si lze představit. Z pohledu života a přírody je to podobné jako nakrátko posekaný trávníček ošetřený herbicidy. Vodní poušť.

Naopak zahradní jezírko může být plné života, když v něm budou rostliny, řasy, vodní hmyz, hmyzí larvy a budou se v něm hemžit mikropotvůrky, bude přirozenou oázou.

K ekologickým nerovnováhám se brzo dostaneme. Ale pojďme začít u kaluže. Jak se taková kaluž osidluje?

Už když zaprší a vydrží nějaké tři dny, stává se kaluž plnohodnotným domovem pro bakterie či další mikroorganismy. Pokud voda vydrží pár týdnů – buď prší pravidelněji, nebo jde o stinné místo, kde není takový výpar, lépe třeba v lese než na polní cestě –, můžete už v ní pozorovat hemžení a hopsání zvířátek, když se skloníte nebo si k ní dřepnete.

Některá se v louži vylíhnou. K tomu přiletí vodní brouci, ploštice, pakomáři… „Hele,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Příroda

Rozhovory

Česko, Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější