Ponor do nejtemnějších vod. Audio procházky pomáhají pochopit, proč si lidé sahají na život
Sebevražda stále patří ke společenským tabu. Přispět ke změně se nyní pokusila skupina umělců, která v pražských Strašnicích připravila na základě autentických příběhů audio procházky. Deník N se jedné z nich účastnil.
Ve strašnickém kostele Neposkvrněného početí Panny Marie sedí večer několik lidí, někteří z nich mají na hlavě sluchátka. Z nich se nejprve ozývá záznam bohoslužby. Slyšet jsou zvuky vrzajících lavic a zpěv kostelního sboru. Pak začne mluvit ženský hlas.
„Měla pocit, že jí Bůh bere všechny a všechno, co má ráda. Nejdříve jejího tátu, pak souseda, psa – měla to vše poznamenané v deníku, všechna data úmrtí. Když jsem ji po těch nešťastných příhodách přijela navštívit, poprvé mě nechtěla obejmout. Prý by pak Bůh viděl, jak moc mě má ráda, a přišla by o mě jako o ostatní. Říkala mi, že se jí zdál sen o mně a o vodě a že mi v tom snu hrozilo nebezpečí. Maminka neustále mluvila o vodě, snila o ní. Kvůli své práci jsem ji ale vídala tak jednou dvakrát do roka a nevěděla jsem, co se skutečně děje. Nechápu, že lidé v jejím okolí nic neudělali. Kdyby zasáhli, mohlo teď být vše jinak,“ zní ze sluchátek. Matka se nakonec utopila v přehradě.
Jde o jednu z pěti nahrávek inspirovaných skutečnými příběhy, které si mohli zájemci ve Strašnicích poslechnout. Jejich hlavními aktéry jsou lidé, kteří
