Americký deník: Přijeli jsme do Ameriky se psem a to nám změnilo všechno
Mí čeští známí, kteří žijí v zahraničí, mi před letošním odjezdem do USA říkali: „Počkej, bude to rozdíl. Vrátit se někam je jiné, než tam začínat poprvé, uvidíš.“
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Každý mi to popisoval ze své zkušenosti, ale nejčastěji se shodovali, že poprvé člověk odlišnosti nové země nadšeně objevuje, zatímco podruhé už se snaží zapadnout a splynout s ostatními.
A tak se od toho července často pozoruju a soukromě si porovnávám poměr nadšení a potřeby zapadnout. Ale když opravdu srovnám, co je jinak, vidím jednu zásadní věc, která všechno mění.
Máme tady s sebou psa.
Za velkých komplikací jsme si v létě s sebou přivezli naši patnáctiletou fenu Agátu a to nám tu změnilo takřka všechno.
Tak předně, vzpomínáte si, jak jsem dříve na Američanech obdivovala, že nemají ploty? Tak nemají, ale co já bych teď za plot dala. Agáta totiž před dvěma lety postupně ztratila sluch, takže už ji nejde přivolat voláním. A dejte téhle maďarské ohařce volno a ona si na půl hodiny odběhne pročenichat okolí, aby zjistila, co měli ostatní psi včera dobrého.
Volně pobíhajícího psa lidé neradi vidí i v Česku, natož tady v Americe. Psi nesmějí být na volno za žádných okolností, všichni musejí být na vodítku a to nesmí být delší než 1,8 metru. Když kolem někoho procházíte se psem, musíte
