Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Neznámý příběh následovnice Palacha a Zajíce. Chtěli jsme spravedlnost a to, aby se národ vzpamatoval, vzpomíná

Eva Valo na svatební fotografii z roku 1971 a na soudobém snímku. Foto: Archiv Evy Valo
Eva Valo na svatební fotografii z roku 1971 a na soudobém snímku. Foto: Archiv Evy Valo

Třetí živou pochodní po Janu Palachovi a Janu Zajícovi, který se upálil přesně před 50 lety, na výročí „Vítězného února“ v roce 1969, měla být Eva Vavrečková. Oběti šumperské studentky se podařilo na poslední chvíli zabránit. Deník N ji nyní nalezl v Kanadě.

Lidé, kteří se odhodlali následovat Jana Palacha, jsou mnohem méně známí než student, který se ve svém posledním dopise podepsal jako „pochodeň č. 1“.  Normalizační komunisté měli důvod jejich příběhy tajit – každý z nich svědčil o odhodlání k nejvyšší oběti kvůli poměrům v okupované vlasti a oslaboval režim připomínkou, že lidé touží po svobodě, ne po „normalizaci“.

Patří mezi ně příběh Evy Vavrečkové. V tanečních se tehdy osmnáctiletá dívka ze Šumperka seznámila s Janem Zajícem. Krátce před posledním dnem svého života, 25. únorem 1969, se s ní Zajíc sešel u Vavrečků doma v Šumperku. Řekl jí, že kdyby se obětovala také a zvolila k tomu Mezinárodní den žen (8. března), mělo by to odezvu.

Osmnáctiletý student a vášnivý tramp se pak skutečně upálil. Zatímco Zajícova rodina plakala nad dopisem na rozloučenou, který končil vzkazem „Pozdravujte kluky, řeku a les“, zrála podobně mladé Evě Vavrečkové v hlavě myšlenka, že za týden a několik dnů je na řadě ona.

Souhra okolností způsobila, že svůj čin nedokonala.

Možnost, že si Češi budou moci připomenout dobu beznaděje očima dívky, která se chystala přinést nejvyšší oběť, byla nepatrná. V 80. letech emigrovala s manželem a malými dětmi do Kanady. Začala nový život a chtěla zapomenout.

České krajanské spolky i ambasáda v Ottawě ji na žádost Deníku N v zemi se stotisícovou komunitou s českými kořeny zkusily najít, ale neúspěšně.

V pátrání však pomohli její příbuzní na Šumpersku. „To je má sestřenice,“ potvrzuje do telefonu jednatel stavební firmy Miroslav Vavrečka a slibuje, že svou příbuznou osloví. O den později ale volá: „Je to pro ni příliš citlivé téma, nepřeje si o tom mluvit.“ Zbývá poslat jí přes pana Vavrečku zdvořilý e-mail, že neochotu mluvit přes půl planety s neznámým člověkem o hluboce osobních a bolestných vzpomínkách nelze než pochopit.

Hned následujícího dne ale přichází překvapivá odpověď. „I když je to pro mě stále citlivý bod z mého života, pokusím se s vámi spolupracovat,“ stojí v ní. Než začne vyprávět svůj příběh, vyměníme si

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Jan Palach

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější