Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kdo s koho: Tchaj-wan s Čínou závodí o vstup do Transpacifického partnerství. Může to strhnout lavinu

Hlava Čínské lidové republiky (ČLR), generální tajemník Komunistické strany Si Ťin-pching a prezidentka Tchaj-wanu neboli Čínské republiky (ČR) Cchaj Jing-wen na koláži Voice of America; na pozadí vlajky ČLR a ČR. Foto: VoA, Wikimedia Commons
Hlava Čínské lidové republiky (ČLR), generální tajemník Komunistické strany Si Ťin-pching a prezidentka Tchaj-wanu neboli Čínské republiky (ČR) Cchaj Jing-wen na koláži Voice of America; na pozadí vlajky ČLR a ČR. Foto: VoA, Wikimedia Commons

Tchaj-wan ví, že jestli Čína vyhraje, nemá on sám šanci. A že je ve hře mnohem víc než „jen“ ekonomika. Rozhoduje se o tom, zda se jedenáct členských států včetně Japonska a Kanady otevřeně postaví Pekingu.

Pokud jste viděli animovanou komedii Hledá se Nemo, víte, jak vypadá ryba jménem bodlok. Stačí si vzpomenout na jednu z hlavních postav, dobrosrdečnou a zapomnětlivou Dory.

Byla tmavě modrá se žlutými ploutvemi a ocasem, na protáhlém zploštělém těle měla černé pruhy, a i když byla náramně roztržitá, přece hrála klíčovou roli v tom, že se ztracený rybí klouček Nemo vrátil zpátky ke svému tátovi Marlinovi. Pomohla oběma hrdinům do bezpečí.

Buďte jako bodlok

A podobně o bodlokovi tento týden na 76. Valném shromáždění OSN v New Yorku promluvil prezident Republiky Palau, mladého ostrovního státu v západním Tichomoří.

„Bodloci mají jedinečnou vlastnost. Vyrážejí o samotě ke korálovému útesu, potulují se tam a pojídají řasy. Ale jakmile se objeví nebezpečí, všichni rychle plavou zpět tam, odkud pocházejí, a sdruží se do velkého hejna. Díky tomu se podobají velkému zvířeti, které budí strach, a vzájemně si tak všichni poskytují ochranu a bezpečí,“ prohlásil Surangel Whipps Jr.

A hned si pospíšil vysvětlit, co tím míní. Mezinárodní společenství sdružené v OSN se podle něj má „zachovat jako bodlok a spojit se dohromady, včetně Tchaj-wanu“, jehož „23,5 milionu obyvatel musí dostat hlas jako členský stát OSN (…) Vybízíme OSN, aby přijala Tchaj-wan jako cenného přispěvatele našeho společného úsilí“.

Slova Whippse mladšího předevčírem rezonovala také v projevu prezidenta Marshallových ostrovů Davida Kabuy.

„Demokratická tchajwanská vláda by měla mít dovoleno podílet se rovným a důstojným způsobem na systému OSN (…). OSN je instituce zaměřená na lidi a jako taková nesmí ignorovat lidi z Tchaj-wanu nebo je pro jejich národnost dál vylučovat z účasti na veřejných jednáních a z návštěv ve svém ústředí. Toto hanebné ticho musí skončit,“ vyzval Organizaci spojených národů prezident Kabua.

Rezoluce 2758

Jak Palau, tak Marshallovy ostrovy už v Organizaci spojených národů svůj právoplatný hlas mají. A tak ho teď mohly nechat zaznít na podporu svého spojence Tchaj-wanu, oficiálním názvem Čínské republiky, s jejímž někdejším členstvím v OSN skoncovala přesně před padesáti lety rezoluce 2758.

Dokument, který Valné shromáždění OSN schválilo 25. října 1971, prohlašuje komunistickou Čínskou lidovou republiku za jedinou zákonnou zástupkyni Číny v OSN.

Rezoluce 2758 patří už léta – spolu s tzv. politikou jedné Číny (pragmatický přístup většiny okolního světa) a principem jedné Číny (ideologicko-mocenský přístup Pekingu) – k hlavním formálním argumentům, proč je Tchaj-wan z OSN vyloučen.

A proč musí tvrdě bojovat dokonce i o status pozorovatele, přičemž ani to mnohdy nestačí. Viz WHA, rozhodovací orgán Světové zdravotnické organizace, odkud ČLR Tchaj-pej vyšachovala a úspěšně ji tam jako pozorovatelku blokuje už pět let. Vysoké úrovni tchajwanského zdravotnictví a lékařské vědy navzdory.

Místnost krizového štábu v tchajwanském CDC (Centru pro kontrolu a prevenci nemocí). Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Prolomit čínskou blokádu se nepodařilo ani loni, ani letos, ačkoli se zprvu zdálo, že Číně může ubrat na váze covidová pandemie. A Tchaj-wanu zas naopak přidat jeho úspěch v krocení koronaviru v součtu s podporou od řady států včetně těch nejvýznamnějších hráčů jako Spojené státy a Japonsko.

Je jisté, že pouze hlas tchajwanských spojenců zemi do OSN nedostane, i kdyby jich tento týden na půdě OSN promluvilo všech patnáct (víc jich Tchaj-wanu po postupném příklonu většiny světa k Pekingu nezbylo). Jsou to menší nebo vysloveně malé státy a všechny – s jedinou výjimkou Vatikánu – mají na mezinárodní scéně spíše tišší hlas.

Aby měl Tchaj-wan šanci se opět stát plnohodnotným členem OSN, musel by promluvit někdo mnohem hlasitější a nesměl by promluvit sám. Což politický pragmatismus, který Tchaj-wan akceptuje (nikoli nutně prohlašuje) jako součást Čínské lidové republiky, nedovolí. Politická rovina zůstává v tomto ohledu zatím neměnná.

Ale ani podpora třeba většiny světa by nestačila: členství země v OSN musí kromě Valného shromáždění schválit i Rada bezpečnosti OSN. A tam má ČLR jako jeden z pěti stálých členů právo veta.

Ze závodu může být zemětřesení

Ovšem pozoruhodné věci se mezitím odehrávají na ekonomické rovině. A tam mají potenciál vyvolat zemětřesení, které může následně otřást také politikou.

Čína a Tchaj-wan se totiž tento týden pustily do závodu o vstup do společenství CPTPP, plným názvem Komplexní a progresivní dohoda o transpacifickém partnerství.

Respektive, je to název trochu zastaralý. Zkratka CPTPP se dál používá, ale teď už se tomuto sdružení častěji říká jen Transpacifické partnerství. Původně se tak jmenovala obří mezinárodní hospodářská unie, kterou se státy na obou březích Pacifiku vyjednala někdejší americká vláda Baracka Obamy.

Z té však vycouval Donald Trump krátce po svém zvolení v roce 2017. A na jejích ostatcích vznikl méně obří – a méně silný – „pohrobek“ CPTPP, kam dnes patří jedenáct členských států: Austrálie, Brunej, Chile, Japonsko, Kanada, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam.

Dosah a vliv CPTPP je výrazně menší než loni podepsané Regionální ekonomické partnerství (RCEP), kde se patnáct asijskopacifických ekonomik sdružilo v největší obchodní unii dnešního světa a kde má velkou moc Čínská lidová republika.

Přesto má CPTPP velký význam – i bez USA zahrnuje Japonsko, stále třetí největší světovou ekonomiku, Kanadu a další. (Za nynější vlády Joea Bidena je otázkou, zda se k unii znovu přidruží i Spojené státy; zatím Washington váhá.)

A pro Tchaj-wan, který o vstup do Transpacifického partnerství dlouho stál a lobboval za něj, má význam ještě větší.

Přijetí do CPTPP by zemi velice pomohlo nejen hospodářsky. Ale v důsledku též na geopolitické rovině, protože by tak unie Tchaj-wan akceptovala jako de facto samostatný a svéprávný subjekt.

Což jde samozřejmě přímo proti Pekingem hlásanému principu jedné Číny, v němž Tchaj-wan není ničím víc než právoplatnou čínskou provincií, nad kterou ústřední pekingská vláda pouze dočasně ztratila kontrolu (ve skutečnosti součástí ČLR nikdy nebyl).

Vstřícné Japonsko Čínu nechválí

Proto když Tchaj-pej předevčírem konečně oznámila, že o vstup do Transpacifického partnerství oficiálně požádala („Tchaj-wan se nemůže nechat vynechat ze světa a musí se začlenit do regionální ekonomiky,“ řekl mluvčí tchajwanské vlády Luo Ping-čcheng), odmítavá reakce Pekingu rychle následovala.

„Zcela odmítáme, aby kterákoli země udržovala oficiální vztahy s Tchaj-wanem, a zcela odmítáme (také) to, aby se region Tchaj-wanu začleňoval do jakýchkoli oficiálních dohod nebo organizací,“ tlumočil novinářům mluvčí čínské diplomacie Čao Li-ťien.

Jenže Transpacifické partnerství není OSN. Neznamená to, že Tchajwanci mají rovnou otevřené dveře. Ale zábrany, které musí ve snaze o vstup překonávat, jsou přece jen citelně nižší.

Dokázalo to už Tokio, které tchajwanskou přihlášku otevřeně ocenilo a uvítalo. Tchaj-wan je Japonsku „extrémně důležitým partnerem“ a jeho přihláška bude vyhodnocena „na základě strategického úhlu pohledu“, reagoval včera šéf japonské diplomacie Tošimicu Motegi. Tchaj-wan podle něj s Japonskem sdílí základní hodnoty včetně vlády práva.

Jsou to mimořádně vstřícná slova. Pravda, zatím nic neslibují. Ovšem když si minulý týden o vstup do CPTPP zažádala Čína, žádná obdobná pochvala na ni z Tokia nezazněla.

Ano, vstoupit do transpacifické unie chce teď také Čínská lidová republika; přitom samotné Transpacifické partnerství vzniklo s myšlenkou na protiváhu sílící hospodářské moci Číny.

„Oboustranný prospěch, win-win spolupráce, Čína nepoběží proti toku dějin.“ Si Ťin-pchingův projev na fóru APEC (19. listopadu 2020). Foto: Lim Huey Teng, Reuters

Rázem tak vznikl dramatický souboj, který své původní hřiště dalece přesahuje.

Tchaj-pej zdůrazňuje, že její přihláška neměla s tou čínskou žádnou spojitost. A že o žádosti o vstup do hospodářské unie mají rozhodovat jen hospodářská kritéria.

Ale zároveň dobře ví, že pokud by Čína vstoupila před Tchaj-wanem, jeho šance se blíží nule. Nového člena unie totiž musí odsouhlasit všechny členské státy. A jak včera tchajwanský obchodní zmocněnec John Deng konstatoval před novináři, Peking se Tchaj-wan snaží blokovat na celé mezinárodní scéně, „takže jestli Čína vstoupí jako první, otázka tchajwanského členství bude dost ožehavá. To je očividné“.

Falešný obraz

Nutný jednomyslný souhlas však nehraje do karet ani Číně: minimálně Japonsko jeví o čínské členství pramalý zájem a právě Japonsko je v CPTPP po vycouvání USA nejsilnějším hlasem. Tchaj-wan má sice s Tokiem nevyřešený spor o dovoz jídla z pěti japonských prefektur, které před deseti lety zasáhla fukušimská katastrofa, ale obě strany vyjednávají o řešení.

Zhořklé australsko-čínské vztahy znamenají, že Čína v CPTPP by se zřejmě nezamlouvala ani Canbeře. A své důvody, proč Čínu raději ne, mají i Kanada a Vietnam.

Než se výsledek čínsko-tchajwanského závodu dozvíme, mohou uplynout ještě celé měsíce. O členství v Transpacifickém partnerství zažádala i Británie a její přihláška se teď podle Tchaj-peje řeší nejrychleji, ale přesto se o ní vyjednává už od června.

Mezitím se dnes ve Washingtonu koná další summit čtyřstranné iniciativy Quad (Austrálie + Indie + Japonsko + Spojené státy), kde má čtveřice lídrů (Morrison, Módí, Suga a Biden) před očima zejména bezpečnostní výzvu Číny.

A za zmínku stojí také jedna iniciativa Tchaj-wanu: Tchaj-pej na přelomu srpna a září spustila novou anglojazyčnou televizi Taiwan Plus (Taiwan+). Vysílá pro mezinárodní publikum a je míněna jako protiváha čínského mediálního gigantu CGTN.

Tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen se na slavnostním zahájení nechala slyšet, že cílem Taiwanu+ je zobrazit tchajwanskou demokracii a „ukázat světu naši rozmanitost, úspěchy a touhu přispívat do mezinárodního společenství“.

Předseda tchajwanského parlamentu Jou Si-kchun šel na rozdíl od prezidentky Cchaj rovnou na dřeň: „Komunistická strana Číny Tchaj-wan dlouho vytlačovala z mezinárodní scény a vytvářela jeho falešný obraz; výsledkem jsou diplomatické potíže, kterým teď Tchaj-wan čelí. Taiwan+ dovolí Tchaj-wanu, aby i přes čínské zastrašování a politické utlačování vyprávěl světu svůj příběh svým vlastním hlasem.“

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Čína

Tchaj-wan

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější