Deník N

Co má brexit společného s britským appeasementem ve 30. letech? Víc, než byste čekali

Po návratu z Mnichova v září 1938 tvrdil Chamberlain Britům, že jim přivezl mír. O bezmála 78 let později jim mnozí politici slibovali větší prosperitu, když odhlasují vystoupení z EU. Foto: Imperial War Museums, Wikimedia Commons
Po návratu z Mnichova v září 1938 tvrdil Chamberlain Britům, že jim přivezl mír. O bezmála 78 let později jim mnozí politici slibovali větší prosperitu, když odhlasují vystoupení z EU. Foto: Imperial War Museums, Wikimedia Commons

Komentář Jana Urbana: Necelý rok po vypuknutí 2. světové války šla v Británii na dračku kniha, která vinila tamní předválečné politiky z hlouposti, zkreslování faktů, arogance, povrchnosti a toho, že ve své krátkozrakosti obětovali malé evropské národy. Dnes mají Britové jiný bestseller, o tom, co se na ostrovech děje v posledních čtyřech letech. Tomu předchozímu se nápadně podobá.

Na začátku července 1940 vyšla v Londýně kniha „Viníci“ (Guilty Men). Jen pár dní předtím kapitulovala Francie. Přes tři sta třicet tisíc mužů britského expedičního sboru, většina všech britských ozbrojených sil, uniklo z obklíčení u Dunkerque jen zázrakem, když na francouzském pobřeží zůstala všechna jejich těžká výzbroj.

Nový ministerský předseda Winston Churchill sice v Dolní sněmovně slíbil, že Británie se nikdy nevzdá, ale pro nejbližší budoucnost slíbil jenom „krev, pot a slzy“. A přesně v této chvíli nejhlubšího ponížení tato kniha obvinila patnáct vysokých britských politiků z toho, že právě jejich osobní zbabělost, neschopnost a krátkozrakost tváří v tvář nástupu fašismu zapříčinily katastrofální nepřipravenost Velké Británie na válku.

Autor, skrývající se pod pseudonymem Cato, označil doposud vychvalovanou politiku appeasementu neboli ustupování nacismu za „otevřeně hloupou“ a za „vědomé obětování malých národů“. Kniha se během pár měsíců dočkala více než dvaceti vydání a na desítky let ovlivnila debatu o příčinách války.

Teprve později se zjistilo, že knihu společně napsali tři novináři. Dodnes platí za nádhernou ilustraci nejlepších tradic britské politické kultury, že se ve chvíli ohrožení vlasti dokázali spojit představitelé jinak soupeřících politických stran a tradic. Michael Foot byl labourista, Frank Owen liberál a Peter Howard konzervativec.

Zpropadená podobnost

O sedmdesát sedm let později – na podzim 2017 – vyšla v Londýně kniha stejného jména „Viníci“ s douškou „Brexitové vydání“ (Guilty Men: Brexit Edition, Cato the Younger, Biteback, 2017). Jako autor je uveden „Cato mladší“, což byla, shodou okolností, historická postava, pravnuk slavného římského senátora. Skončil tragicky, když jako přesvědčený stoupenec republiky dal přednost dobrovolné smrti před podrobením se Caesarovi.

Brexit je podle autora naivní a nebezpečnou historickou chybou, plně srovnatelnou s appeasementem nacismu. „Když v roce 1973 Británie vstupovala do Evropské unie, byla ‚nemocným mužem Evropy‘. Když referendum v roce 2016 odhlasovalo vystoupení, měla nejrychleji rostoucí ekonomiku mezi zeměmi skupiny G7, byla světovou politickou velmocí a patřila k nejkreativnějším a nejtolerantnějším společnostem.“

Propagátoři brexitu měli plná ústa vlastenectví, suverenity, úspor a prosperity. Výnosy brexitu měly být přesvědčivé a budoucnost zářivá. Ve skutečnosti referendum britskou společnost zcela zbytečně, nadlouho a nesmiřitelně rozdělilo. Ze země odcházejí desítky, ba možná už stovky firem a ekonomové se nedokážou shodnout, zda propad britského hospodářství v příštích deseti letech dosáhne či přesáhne deset procent hrubého domácího produktu.

Cato mladší proto převzal od svého autorského praděda celou strukturu i jazyk obžaloby viníků z roku 1940. I nyní je obviněných patnáct, ale tentokrát jsou mezi nimi i dvě ženy – bývalá britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová a německá kancléřka Angela Merkelová – a další tři Nebritové – François Mitterand, Helmuth Kohl a Jean-Claude Juncker. 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější