Adenauer, Kohl, Merkelová… tři hluboké otisky ve světové i německé historii, každý úplně jiný
Komentář Hanse-Jörga Schmidta: Devětadvacátý říjen 2018 se stane mezníkem v novodobých německých dějinách, v ten den totiž spolková kancléřka Angela Merkelová oznámila svůj odchod do „politického důchodu“. Sdělila, že ve spolkových volbách v roce 2021 už nebude kandidovat. V čele země stojí ještě o rok déle, než legendární fotbalový trenér Joachim Löw vedl německou fotbalovou reprezentaci. Němečtí teenageři nezažili na nejvýznamnějším politickém postu země nikoho jiného. Po jejím prohlášení o odchodu do důchodu se na sociálních sítích ozývají jízlivé hlasy, že teď už jen musí s fotbalem definitivně skončit Löw, aby Německo mohlo konečně začít od začátku.
Již před mnoha lety kancléřka prohlásila: „Jednou bych ráda vystihla ten správný okamžik pro odchod z politiky a tou dobou nechci být polomrtvá troska.“ Zasvěcení však říkají, že když Merkelová ráno vstává – jako obvykle pouze po několika málo hodinách spánku –, klade si před zrcadlem otázku, jaký světový problém dnes bude potřeba řešit. S tím nikdo nemůže tak snadno skončit. V případě Merkelové ovšem nikoli z důvodu vědomí vlastní politické moci, protože na to není dostatečně ješitná, ale naopak z vnitřní potřeby sloužit. Vlastní zemi, Evropě a v konečném důsledku celému světu.
Následující text je pokusem o odpověď na otázku, jaké stopy za sebou Merkelová zanechá a nakolik budou tak významné jako u obou jejích nezapomenutelných stranických a vládních předchůdců, Konrada Adenauera a Helmuta Kohla.
Poválečný kancléř
Žádný německý politik neovlivnil poválečné období tak výrazně jako