Málokde se o sexu mluví tak vulgárně jako v církvi, říká novinářka Radia Proglas
Novinářka soukromého křesťanského Rádia Proglas Hana Svanovská patří, jak sama říká, mezi „jinak vztahově orientované lidi“. Na Facebooku nedávno popsala, jak pokrytecky se k nim církev i KDU-ČSL chovají. V rozhovoru s Deníkem N popisuje, kam podle ní česká katolická církev směřuje a jak netolerantně k menšinám přistupuje.
V létě jste na Facebooku zveřejnila status, v němž jste napsala o své homosexuální orientaci a o tom, jak se církev a KDU-ČSL v této otázce chovají pokrytecky. Následovala velká vlna podpory, ale i kritika. Například s vámi začal veřejně diskutovat bývalý předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Co vás k tomuto kroku přivedlo?
Především kulturní války, které se jak ve společnosti, tak v církvi vedou. Vadí mi, že jiná sexuální orientace – ale tohle pojmenování mě značně irituje a používala bych raději sousloví „jiná vztahová orientace“ – se stává nástrojem pro to, abychom jí „mlátili“ druhé lidi. Přičemž u toho směšujeme strašně moc věcí a vypadává z toho vztahovost a jakékoli zralé emoce.
Bohužel si myslím, že pro KDU-ČSL – mimochodem já jsem její volička, i když pro tyto volby spíš ne – je to téma, které všichni omílají. Ale jen ze setrvačnosti. Mají prostě pocit, že věřící se proti tomu z různých důvodů potřebují vymezit, takže jim lidé jinak vztahově orientovaní vadí. Tím pádem mají v KDU-ČSL dojem, že tohle téma prostě musí mít v programu, protože voliči lidovců si automaticky řeknou: „Jo, to je to naše jistý.“
Z vašich příspěvků na Facebooku jsem pochopila, že právě KDU-ČSL v tomto považujete za pokryteckou. Takovým tím způsobem „my vás máme rádi, ale moc nevylézejte“.
Ano. Moc nevylézejte a hlavně se chovejte podle podmínek, které vám nadiktujeme. Ale to už se dostáváme hlavně do církevní oblasti, kde se jako jakási mantra ctí pravidlo z katechismu katolické církve „ano, tyto lidi přijímáme, ale jen pokud budou žít v čistotě“. Což je strašně absurdní.
Zmíněný Pavel Bělobrádek vám mimo jiné napsal: „Samozřejmě záleží, kde žijete. Znám dva členy KDU-ČSL, kteří spolu žijí, všichni to vědí a farář je nechá ministrovat, a proč také ne, ničemu to neodporuje a nebudí to pozdvižení. Kromě jedinců, ale hlupák se najde v každé komunitě. Sice by je neoddal, veřejně jim nedává přijímání (zda soukromě, to nevím), ale normálně je respektuje, jako i my. Normálně s nimi kamarádíme a drtivé většině je jejich orientace fuk.“
A k tomu já dodávám, že pokud jim nedává veřejně přijímání, je to samozřejmě pokrytectví. Přijímání a eucharistie by měla být pro všechny, jak to ostatně při tiskové konferenci v letadle po cestě z nedávné návštěvy Slovenska vyjádřil papež František. Z přijímání Těla Páně by nikdo neměl být vylučován na základě svého životního stylu.
Vy jste mu na to odpověděla: „V praxi, tentokrát církevní, to znamená, že to tito lidé musí veřejně tajit a ‚oficiálně‘ se o tom nemluví? To ale nemá s respektem k jejich identitě vůbec nic společného.“
To si prostě myslím. Já tohle nepovažuju za respektování druhých lidí.
Facebookový status Hany Svanovské:
„Když jsem u sebe v pubertě zjistila, že se mi nelíbí muži, ale ženy, vynaložila jsem neuvěřitelně mnoho energie na to, abych všechno dobře schovala. V církvi to jde hodně dobře – prostě hledáte toho ‚pravého‘ a ještě jste si (jakože, jasan, zakrejem to) nevybrali.
Moji křesťanští přátelé to většinou už léta ví – jen jsem byla před těmi patnácti, dvaceti lety dosti rychle častována zděšením (to nemůže být pravda, Hani, ty jsi přece úplně normální!!!) a přesvědčováním, že se s ‚tím‘ dá ještě přece něco dělat (modlím se za tebe, máš jistě zranění z dětství, jejda, to bude ono, konverzní terapie to spraví a podobně).
Jedna moje výborná kamarádka ze mě dokonce asi trochu udělala v rozhovoru pro jeden křesťanský web tu, co statečně odolává ‚výzvám dnešní doby‘ a řeší to přesvědčeným celibátem. Je mi to obyčejně lidsky líto, ale tak to není, tolik zásadová fakt nejsem. Jen se prostě hluboce zamilovávám do nedostupných lidí. Což je, bohužel, všechno – celý můj příběh.
Opravdu nejsem žádná hrdinka, která odevzdala svoji orientaci Kristu, aby ji změnil – jen se mu snažím upřímně odevzdávat svoje reálné vztahy, lidi, které mám ráda, ať už jsou to přátelé – nebo je miluju i jinak.“
Jaká byla vaše cesta k tomu, abyste se ke své jiné vztahové orientaci veřejně přihlásila?
Ve dvanácti letech jsem začala zjišťovat, že
Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace
Michal Opatrný vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.
Můžete také .
