Notes: O porouchané zástrčce, kouzelném písku a státní správě

Ve věku 81 let zemřel sir Clive Sinclair. Že nevíte, kdo to byl? Já to dodnes také nevěděla, pro Deník N o něm ale napsal kolega Petr Koubský a já nemohla článek Opustil nás vynálezce ZX Spectra, jednoho z nejdůležitějších osobních počítačů všech dob nerozkliknout. Nekrolog je z principu smutné čtení, životní cesta, o které se v něm dočtete, ale zahřeje. Jde o pozoruhodný příběh samouka, podnikatele, nadšence a především vynálezce, jehož jméno si už budu moc dobře pamatovat, stejně jako 602. základní organizaci Svazarmu a „spektráky“.

Z reality na běloruských hranicích s EU, o které píše Petra Procházková, naopak mrazí. Běloruští pohraničníci obvinili polské kolegy, že migranty na hranici nutí násilím prolézat ostnatým drátem zpět na území Běloruska. Uprchlíci, kterým se podařilo do EU proniknout, ale vypovídají, jak je běloruští pohraničníci vozí na hranice a litevští je zahánějí paralyzéry.

„Stáli jsme ve vodě, báli jsme se a prosili litevské pohraničníky, ať nás pustí k nim. Ať nás dají do vězení, jen ať nás nenechávají v tom blátě. Oni nám místo odpovědi ukázali ten předmět a ptali se‚ zda ho známe. Já řekl: ‚Paralyzér. Nedělejte to.‘ Ale použili ho třikrát,“ sdělil litevským novinářům například jeden z migrantů z Afghánistánu.

Pár zpráv z domova

Co nevyšlo včera, klaplo dnes aneb Poslanci odvolali Hanu Lipovskou z Rady ČT. Jak vás už včera informoval v Notesu Adam Hecl, to, co se na první pohled jevilo jako akt zlomyslnosti, se ukázalo být pouhým aktem hlouposti, a tak to dneska bylo už o něco lepší, poslanci v rámci hnutí ANO se už domluvili správně. Pro odvolání hlasovalo 63 zákonodárců, proti 11. Jednání ale – no, řekněme, okořenili – poslanci Volného bloku.

Scéna s porouchanou hlasovací zástrčkou Lubomíra Volného byla sice v některé momenty úsměvná, to, že ho musela vyvést policie, už o poznání méně. Když si ale člověk uvědomí, že takhle opravdu probíhají jednání v dolní komoře parlamentu, je to vcelku k pláči. V článku to pro vás celé shrnula a popsala kolegyně Bára Janáková, kterou upřímně obdivuju za to, že se na to dokázala celou dobu dívat.

Policie znovu uzavřela vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Vyšetřování bylo doplněno, na řadě je seznámení se spisem obviněných. Až poté se s doplněným spisem seznámí státní zástupce Jaroslav Šaroch a teprve poté rozhodne, zda premiéra Andreje Babiše navrhne k obžalobě, nebo stíhání zastaví. Jen dodám, že policie už dvakrát případ uzavřela s návrhem, aby byl premiér obžalován. Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát.

A když už jsme se zmínili o Andreji Babišovi – navážu hned textem ekonoma Martina Lobotky, který se v něm tentokrát zaměřil na ekonomickou část volebního programu hnutí ANO, čímž uzavírá seriál krátkých analýz pro Deník N. „Po přečtení programů čtyř největších stran je zjevné, že v Česku neexistuje žádná síla, která by uměla voličům říkat nepříjemnou pravdu o tom, jak hlubokou fiskální jámu jsme vykopali a že dalším kopáním se z ní určitě nedostaneme. Realita nás jednou doběhne a naše děti nám vůbec nepoděkují,“ píše například a já jeho analýzy mohu vřele doporučit – všem, kterým stav veřejných financí není jedno, i těm, kdo váhají, podle čeho se ve volbách rozhodnout.

A jeden tip na rozhovor – trochu z domova, trochu ze světa –, který by vám o víkendu rozhodně neměl uniknout. Lenka Vrtišková Nejezchlebová si totiž povídala s egyptologem Miroslavem Vernerem. V rozhovoru se ohlíží za svou bohatou kariérou a prozrazuje, jaký největší poklad v rozpáleném písku nalezl i co v poušti ztratil. „To prostředí je úžasné, poušť je fascinující. Kdo ji pozná, má velkou touhu se do ní vracet znovu a znovu. Poušť je živel,“ odpovídá třeba na otázku, v čem je kouzlo písku.

Státní správa pod lupou

Dnešní Notes zakončím tématem, o kterém jsem si ještě třeba před rokem ani v nejmenším nemyslela, že budu psát, a hle: jsou z toho jedny celé noviny. Před nějakou dobou jsme se s mou kolegyní Hankou Mazancovou ponořily do hlubin státní správy a vyplavat na povrch se speciálem, který dnes spatřil světlo světa, nebylo vůbec tak snadné, jak jsme si na začátku všichni představovali.

Dlouze jsme mluvily se státními úředníky, současnými i bývalými, řadovými i těmi ve vedoucích pozicích, seděly na konferencích o státní správě, četly analýzy, luštily výroční zprávy (dle mého psané tak, aby je nikdo nikdy nedočetl do konce) a lámaly si hlavu s tím, jak tohle těžko uchopitelné a pro mnohé neatraktivní téma naservírovat vám, čtenářům a čtenářkám, tak, abyste alespoň na chvilku mohli vidět státní aparát způsobem, jakým jsme ho poznaly my samy. Výsledkem je další předvolební speciál, tentokrát o státní správě.

Uvnitř, ať už v tištěné podobě, nebo na webu, najdete texty o:

• Babišově šéfování: Babiš jako šéf. Popisujeme, co se děje za zavřenými dveřmi ministerstev,
• zákonu o státní službě: Úředníky neochránil. Jak se politici naučili využívat služební zákon,
• chybějících vizích pro Česko: Proč český stát přešlapuje na místě a co se s tím dá dělat,
• personálním obsazení úřadů: Přijít, sednout si a makat. Kdo a proč v Česku pracuje pro stát
• i překážkách, kterým úředníci čelí: Modelový příklad příchodu i odchodu ze služeb státu.

A k tomu ještě pár rozhovorů – s Vladimírem Špidlou nebo Jiřím Žežulkou – a komentář odborové právničky Šárky Homfray o tom, k čemu a proč potřebujeme kvalitní byrokracii. Upřímně věříme, že si státní správa naši i vaši pozornost zaslouží. Ani se státem to totiž není tak jednoduché, jak se občas říká. O to víc děkujeme, že se s námi do takových nelehkých témat pouštíte.

Nezbývá mi než vám popřát hezký víkend a příjemné počtení.