Islandský deník: Fin roztaje v sauně, Islanďan ve vířivce či teplém bazénu
Jedním z bodů volebního programu známého islandského komika a politika Jóna Gnarra byl i slib volného vstupu na veřejná koupaliště. Šlo samozřejmě o recesi, ostatně závěrečný bod programu jeho hnutí Nejlepší strana sliboval, že žádný bod nebude splněn. Už ale jen to, že toto téma – byť parodicky – zařadil, ukazuje, jak důležitou roli různé bazény a vířivky v životě Islanďanů hrají. Skoro stejně zásadní jako sauny pro Finy.
Našince hledajícího na Islandu ubytování asi překvapí, že prakticky každý hotýlek či penzion – zejména mimo Reykjavík – nabízí vířivku. A ne tak ledajakou, ale napájenou přímo z geotermálního pramene. „Není nic lepšího než si po dlouhém výšlapu pohořím Landmannalaugar svléci zpocené oblečení a skočit do teplého pramene,“ líčí Hrafn Nordahl. A připomíná, že na podobné výpravy je tu zvykem brát si nejen oběd, ale i plavky a ideálně také ručník.
„Nejkrásnější je ale čvachtat se v teplé vodě, když je noc a teplota je kolem nuly. A u toho sledovat polární záři. To vydržím hodiny,“ rozplývá se jeho žena, Vala Sigurdardottír. Společně bydlí v malém stavení na jihu ostrova, kde provozují malý penzion.
Modrá voda z elektrárny
Zatímco rodina Nordahlových bydlí relativně blízko přírodním horkým pramenům, Reykjavíku vládnou především
